Jak na nový rok, tak po celý rok

Hned na první den nového roku jsem se rozhodla vyhlásit vycházku za zimními pupeny stromů. Přece nebudu lenošit hned první den deníčku A víš, jak se říká, jak na novej rok, tak pocelej rok! K mému překvapení nepřišli jen studenti bylinkového klubu (dorazil jen Stu -> malé bezvýznamné plus!), ale přivedl taky spolubydlícího Sama a Raven. Také se k nám připojila Mary, která měla hned několik podnětných otázek během procházky. 

Procházku po pozemcích jsme zahájila před vstupem do hradu u jabloně. Neplánovanou součástí bylo také okukování štěněte od Mirai, i když trošku víc povyrostlo od doby, kdy jsem ho viděla u nás na koleji naposledy. Nevynechali jsme ani stromy Zapovězeného lesa a naši výpravu zakončili ve skleníku. Moc mě naše procházka bavila a doufám, že i je. Ale asi jo, protože nikdo se nezdejchl během ní. Dokonce to vypadá, že budeme o pár členů klubu bohatší.

S Tie se tak nějak míjíme na koleji nebo u jídla v síni stejně jako s ostatními jezevci. Někdy se cítím docela osamělá. Koho jsem stále nepotkala je Connor. Buď tak pilně studuje nebo se fláká na pokoji. Mám o něj starost. 

Už jsem ti deníčku psala, jaká je tu letos zima? Příjde mi oproti předchozím rokům daleko mrazivější. Určitě bych se měla víc oblíkat do skleníku, abych nenachladla. Hm. Pozdě. Už se totiž stalo. Z hodiny jasnovidectví jsem byla poslána profesorkou přímo  na ošetřovnu. Vůbec se mi tam nechtělo, vždyť mi přece nic není! 

Zamířila jsem tam tedy. Na ošetřovně byl Stuart, kterému jsem se vůbec nelíbila (jako kdybych se mu někdy líbila). Podal mi hned několik lektvarů. Všechny do jednoho byly stejně odporné a hnusné, ale prý je to tak správně. Ten poslední mi dělal velké problémy a nestihla jsem ho ani dopít. Kdyby Stu pohotově nepodal kyblík, mohl skončit můj oběd na podlaze. A tak se stalo, že jsem zase po roce skončila na ošetřovně. Co ti budu povídat, deníčku, je tu nuda. Tak snad mě brzy pustí si lehnout aspoň do nory.