Brouzdám se...

 Můj drahý deníčku, tohle je pravděpodobně poslední zápisek z prázdnin, neb se školní rok kvapem blíží. Praváci už se začínají objevovat v Kotli, ale zatím nijak významně. S některými jsem se už seznámila. Třeba s Finleym, já mu teda říkám Fin, a taky s Odette, která ode mně odkoupila prvácký učebnice. Jakou já měla radost, když se mi místo v kufru zase uvolnilo.

Za utržený peníze jsem nakoupila pár nových nezbytně nutných květináčů. Taky jsme si vybrala penízky od mamky a taťky, které mi uložili v bance a nakoupila nezbytné učebnice a věci ze seznamu do školy. Naštěstí toho zas tak moc nebylo a nepřipadala jsem si, jak ověšený vánoční stromeček, jako nedávno Nathan. 

Toho jsme společně s Lilly potkala v Kotli. Bavili jsme se společně ovšem a taky o tom, jak se byli podívat na pouti. I já byla na pouti. Šla jsem tam sama, ale postupně jsem narážela na známé i neznámé. S Elis jsme byla u věštkyně, která mi vyvěštila, že svého partnera potkám při hře na slepou bábu. Co je to za hru netuším. Ale musím to zjistit a zlanařit všechny, které potkám, aby si se mnou zahráli. Taky jsme s Elis zamířila do střelnice a vystřelila si velkou kytici květin. Ano deníčku, musela jsem sama. A to jsme si myslela, že tohle většinou dělaj kluci pro holky. Na kole štěstí jsem stála v eforntě s Nathanem, a pak vytočila  plyšáky. Hřeb dne mělo být vystoupení kouzelníka. Spíš to byl pán, co trénoval svého psa. Moc mě to nebavilo, a tak jsme se vydala zpět do Kotle.

Taky jsem byla s Tie venčit pejska, kterého má přiděleného v útulku v Godrikově dole. Tam jsme taky nakoupily nezbytné věci v papírnictví a koupila jsme si plavky! Doufám, že je ještě letos v létě využiju. Tie jedny taky má, tak  třeba půjdeme spolu. Taky jsem si tam koupila krásný kalhoty, který mi, ale byli povědomé. Až před obchodem mi to došlo, když se na ně Tie dívala rozesmála se. Má ty stejné! Jsme dvojčata! Taky jsem Tie ukázala, kde v dole se dají natrhat bylinky, které se dají prodat na příčné. Jsou to sice jen vlčí máky a sněženky a nic moc ceněné, ale když má člověk štěstí nasbírá toho fakt hodně. A někdy se ukáže i malá drobná kytička, kterou vykupují za víc.

To teď často dělám. Brouzdám se sama v Godrikově dole nebo v Portsmucku a hledám správný místa, kde roste hodně bylinek. Ano deníčku, já  SAMA! A ještě jsem se kupodivu neztratila! To se musí zaklepat. 

* klepe do stolu rukou*

No možná někdy jsme se přece jen trošku ztratila. Ale pšt. Díky svému brouzdání jsme v Portsmucku objevila soukromou pláž, takovou velmi maličkou. novou část vesnice, kde jsme ještě nebyla, posed a palouček, kde se pasou jeleni. Krásní hnědí jeleni s laněmi. Na ty se potajmu chodím dívat každý den, neb tam na paloučku s tůňkou roste snad nejvíc bylinek. Vždycky se tam skloním a potichu trhám a přitom je nenápadně sleduji. Jsou fakt moc krásní. A jak za nimi chodím každý den už se skoro ani nebojí a pasou se vedle mě.

Na konec tohoto zápisku, ale jedna smutná zpráva. Yv letos nenastoupí do školy. Poslala mi dopis, ve kterém to zmiňuje. Pak jsem ji ještě potkala v Kotli a rozloučila se. Ale slíbily jsme si, že si budeme hodně psát a já budu do Irska ráda posílat Midsommera.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co již bylo napsáno za prvák do deníku

  24.8. 2013  Byl krásný, teplý letní den, když se moji rodiče rozhodli odvést mě do Londýna. Chápete to samotnou mě nechali v Děravém kotli a prý to nějak zvládnu. Jenže jak? Naštěstí se mě hned ujal velmi šikovný a šarmantní barman a ukázal mi můj pokojík na několik dnů před samotným odjezdem do Bradavic. Měl bílé stěny a zařízen byl velmi vkusně. Barman mi popřál pěkný pobyt a odešel. A bylo to tu. Zůstala jsem načisto sama. Co tady jako budu tolik dní dělat? No rozhodla jsem se, že tyto dny zaznamenám sem do svého deníčku, aby bylo jednou na co vzpomínat. Hned první den jsem se krom ubytování vydala taky do Příčné ulice. Fíha. Tam je tedy obchodů. Byla jsem zde sice už tolikrát s rodiči, ale přesto to bylo něco. Být tam sama. Ten den jsem stihla nakoupit téměř veškeré vybavení, které bylo nutné do prvního ročníku.  25.8. 2013  Následující den jsem koupila hůlku u Ollivnadera a seznámila se s 2 budoucími prvačkami. A nadšeně ji všem ukazovala. Je totiž krásn...
Další informace

Proč, proč a proč?

Vážně jsem si myslela, že po každé bouřce  vždycky vyleze slunce? Omyl! Možná na chvilku se ukázalo, ale mračna jsou silnější. Lituji toho všeho. Jak jsem to mohla jen připustit? To fakt nechápu. A ještě mu slíbit, že to bude naše tajemství. Kdysi se mi o něm zdálo, že jsem se s ním vykousla. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco víc. Z nory jsem vylezla až na oběd, kde jsem potkala Tie s Leonem. Ze začátku to vypadalo, že dokážu vše lehce zakrýt než si Tie všimla, že mám límeček na jedné straně postavený a na druhé ne. Snažila jsem se to zamaskovat řečmi, že je to nový trend a zvedla i druhou stranu límečku. Obávám se, že ani nepomohlo tvrzení, že mě tam poškrábala růže  které mimochodem jsem na hradě nepotkala). A vzít si šátek, který mi tenkrát darovala, tak by bylo hned všechno jasné a dožadovala by se podrobností, které jsem slíbila neříct. Ale... Nějak se stalo, že jsme prokecali celé odpoledne až do večeře, na které se objevil on. V ten moment se znovu objevila Tie, k...
Další informace

Průvodce a vrzající parkety

 Předposlední den v Kotli měl být jako každý den tohoto léta. Odletaxovat se do Portsmucku posbírat nějaké bylinky a ty prodat u té staré bylinkářky na Příčné. Taky to tak probíhalo. Jen do odpoledne. V Kotli mě odchytil jakýsi prvák. Pak jsem zjistila, že se jmenuje Kayle a že potřebuje pomoct dostat se na Příčnou. A tak deníčku jsem se stala průvodcem! A hádej, co všude jsme trefili. Jen Ollivander už měl zavřeno. Den odjezdu do Bradavic byl tu. Sbaleno už jsem měla ze dnů předchozích. Tie se náramně bavila, když jsem cpala květináče do kufru. Ale nacpala jsem je tam. Všechny. Midsommar nebyl nadšený z klece, ale slíbila jsem mu dobrotu, a tak tam vlezl. Společně s holkama z formací jsme vyrazily na nádraží. A hádej, co deníčku, nechali mě vést a já trefila! Druhý den v řadě jsem někam trefila. Cesta vlakem ubíhala velmi rychle a my se blížili k hradu. Koupila jsem si nový věštec a nestačila se divit. Některé inzeráty byly fakt vtipné. Taky se v našem kupé ukázal Nathan a na hrud...
Další informace