Brouzdám se...

 Můj drahý deníčku, tohle je pravděpodobně poslední zápisek z prázdnin, neb se školní rok kvapem blíží. Praváci už se začínají objevovat v Kotli, ale zatím nijak významně. S některými jsem se už seznámila. Třeba s Finleym, já mu teda říkám Fin, a taky s Odette, která ode mně odkoupila prvácký učebnice. Jakou já měla radost, když se mi místo v kufru zase uvolnilo.

Za utržený peníze jsem nakoupila pár nových nezbytně nutných květináčů. Taky jsme si vybrala penízky od mamky a taťky, které mi uložili v bance a nakoupila nezbytné učebnice a věci ze seznamu do školy. Naštěstí toho zas tak moc nebylo a nepřipadala jsem si, jak ověšený vánoční stromeček, jako nedávno Nathan. 

Toho jsme společně s Lilly potkala v Kotli. Bavili jsme se společně ovšem a taky o tom, jak se byli podívat na pouti. I já byla na pouti. Šla jsem tam sama, ale postupně jsem narážela na známé i neznámé. S Elis jsme byla u věštkyně, která mi vyvěštila, že svého partnera potkám při hře na slepou bábu. Co je to za hru netuším. Ale musím to zjistit a zlanařit všechny, které potkám, aby si se mnou zahráli. Taky jsme s Elis zamířila do střelnice a vystřelila si velkou kytici květin. Ano deníčku, musela jsem sama. A to jsme si myslela, že tohle většinou dělaj kluci pro holky. Na kole štěstí jsem stála v eforntě s Nathanem, a pak vytočila  plyšáky. Hřeb dne mělo být vystoupení kouzelníka. Spíš to byl pán, co trénoval svého psa. Moc mě to nebavilo, a tak jsme se vydala zpět do Kotle.

Taky jsem byla s Tie venčit pejska, kterého má přiděleného v útulku v Godrikově dole. Tam jsme taky nakoupily nezbytné věci v papírnictví a koupila jsme si plavky! Doufám, že je ještě letos v létě využiju. Tie jedny taky má, tak  třeba půjdeme spolu. Taky jsem si tam koupila krásný kalhoty, který mi, ale byli povědomé. Až před obchodem mi to došlo, když se na ně Tie dívala rozesmála se. Má ty stejné! Jsme dvojčata! Taky jsem Tie ukázala, kde v dole se dají natrhat bylinky, které se dají prodat na příčné. Jsou to sice jen vlčí máky a sněženky a nic moc ceněné, ale když má člověk štěstí nasbírá toho fakt hodně. A někdy se ukáže i malá drobná kytička, kterou vykupují za víc.

To teď často dělám. Brouzdám se sama v Godrikově dole nebo v Portsmucku a hledám správný místa, kde roste hodně bylinek. Ano deníčku, já  SAMA! A ještě jsem se kupodivu neztratila! To se musí zaklepat. 

* klepe do stolu rukou*

No možná někdy jsme se přece jen trošku ztratila. Ale pšt. Díky svému brouzdání jsme v Portsmucku objevila soukromou pláž, takovou velmi maličkou. novou část vesnice, kde jsme ještě nebyla, posed a palouček, kde se pasou jeleni. Krásní hnědí jeleni s laněmi. Na ty se potajmu chodím dívat každý den, neb tam na paloučku s tůňkou roste snad nejvíc bylinek. Vždycky se tam skloním a potichu trhám a přitom je nenápadně sleduji. Jsou fakt moc krásní. A jak za nimi chodím každý den už se skoro ani nebojí a pasou se vedle mě.

Na konec tohoto zápisku, ale jedna smutná zpráva. Yv letos nenastoupí do školy. Poslala mi dopis, ve kterém to zmiňuje. Pak jsem ji ještě potkala v Kotli a rozloučila se. Ale slíbily jsme si, že si budeme hodně psát a já budu do Irska ráda posílat Midsommera.