Die Ende. Čas ukáže.

*vidíš promáčenou stránku Amálčina deníku od slz*

Tie měla narozeniny. Byly by moc hezký, kdyby jsem jí je ke konci dne nepokazila. Nebo se pletu? Ale vezměme to po pořádku.

Ráno jsem Tie předala svůj velmi prostý dárek. Dort a dopisní sadu. Trochu jsem se za to styděla vzhledem k tomu, co všechno dostala od Leona. Ale byla jsem ráda, protože poslední dobou vypadá moc šťastně. 

Rozhodly jsme se, že zajdeme do volnočasového klubu si něco před Halloweenem vytvořit. Byla to zábava! Rozhodla jsem se tematicky malovat na svíčku slunečnici. Trochu se jí i podobala. I profesorka Gilbert přiznala, že se to ke mně hodí. Pak jsem vytvořila ještě obal jednomu poznámkovému bločku. Tie mezitím pracovala na záložce a na několika dalších předmětech. Zabralo nám to téměř celý den.

Večer mi Tie slíbila, že mi usmaží další den vajíčka, který mi slibuje už nějaký ten pátek. A já měla ještě potřebu si s ní pokecat tak, jako to dobré kamarádky dělají. Vážně. Možná až moc vážně. Svěřila jsem se jí s tím, co už mě trápí od léta. Zakoukala jsem se. Jenže stejně nemám šanci. Stalo se. Ale zároveň nechci jemu tu šanci brát. Rozbrečela jsem se.

Následující den mi fakt Tie usmažila vajíčka! A byla boží! Druhou porci nesmažila pro sebe, nýbrž pro svýho kluka, a tak jsem zůstala ve spolce sama než došla Alice. Po snídani jsem se rozhodla jít podle instrukcí na tabuli lovit příšery! Teda sbírat úlomky skládačky.

Jednu hnusnou příšeru jsem objevila! Byla to vlastně jen její horní půlka s rukama a hlavou. Zdrhla jsem! Vím deníčku, jsem POSERA! Naštěstí jsem narazila ve Velké síni na Tie s Leonem a šla jsem s nima sbírat ony úlomky. Sama bych se za příšerou už nevrátila. A hádej, co! Tie jí zabila vajíčkama. Normálně po ní mrskla Leonův talíř s vajíčky. Asi ji nakonec jen trochu omráčila. Ale odvedla pozornost příšery na tak dlouho, že jsme mohli úlomek si sebrat.

Postupně jsem si začala na příšery zvykat a přestávala se bát. Potkali jsme třeba ještě vlkodlaka, mumii nebo zombie. Čeho jsem se, ale fakt byla přítomnost hadů snad na každém patře! Poslední příšera byla taky had. Velká tlustá a hnusná anakonda. Nebýt jich, tak se asi nechám sežrat. Složením úlomků dohromady jsme zachránili překvapivě kouzelnický svět! Naši procházku, teda spíš pochod, jsme zakončili ve Velké síni pořádnou večeří.

A pak to na mě přišlo. Musela jsem mu to jít říct. Nechtěla jsem ho trápit a už vůbec né sebe. A tak jsem za ním vyrazila a promluvila jsem si s ním. Byl zdrcený a  já taky. Jsem pořád. A tak tu sedím a zapisuju tenhle zápisek, který nevím, jestli si vůbec chci někdy pamatovat.  Jenže někdo jsem jde ....