Věštby a bylinky

 Zapsat si jasnovidectví považuji za jeden z nejšílenějších nápadů, jaký jsem kdy měla! Výsledky věšteb je, ale vždycky potřeba brát s rezervou. Tento rok věštíme z karet. Nikdy by mě nenapadlo, deníčku, že se ti o tom někdy rozhodnu napsat. Ale poslední věštba mě donutila k zamyšlení něco napsat, abych se tomu po letech až si to budu číst, jak jinak, než zasmála.

V říjnu jsem věštila poprvé z karet a pokládala kartám otázku, zda-li budeme s Connorem spolu. Vyložené karty stanovily odpověď, kterou jsem očekávala a chtěla slyšet. Jen ta poslední byla svojí odpovědí nejistá. Prý se objeví někdo, kdo by mě chtěl zblbnout a znejistit. Později jsme si dělaly s Tie srandu z toho, že by to mohl být knihovník. Nestalo se tak. Naštěstí.

Poslední věštění tohoto roku se odehrávalo včera. Taková komplexní věštba je na každý měsíc celého roku. Nějak jsem věštění nezdržovala a vytáhla třináct karet. Předpověď na květen a červen se zdála býti velmi příznivá. Červenec by měl přinést nějaké rozhodování, ale to přece přináší každý den, takže mě tato informace ani nerozhodila. Zlom má přijít v září, kdy mám více usilovat o dobro a spravedlnost. Profesorka prohodila něco o tom, že bych mohla být primuska! Já? Tohle mě rozesmálo. A téhle části věštby vůbec nevěřím. O Vánocích mě má přepadnout vánoční nálada a úcta ke tradicím, tak jako každý rok. Zlom má nastat v lednu, kdy se mají dít velké věci, které povedou k tomu, že budu v únoru volná. Haha. Tady jsem se deníčku zase hodně smála. A v březnu se znovu zamiluju. Hm. To už fakt zavání. Jakoby mě věštba nešokovala už dost. V květnu prý budu na pochybách a možná nepůjdu směrem, kterým jsem vždycky chtěla jít. Takže že bych se vzdala bylinek? Nevěřím.

A teď z jiného soudku. Deníčku, kolikrát jsem ti psala, že nejsem spokojená s tím, že jsem prefekt? Určitě někdy  již ano. Poslední dobou sice chodím na hlídky, ale snažím se na nikoho nenarazit, abych nemusela plnit povinnost a dávat trest. Na druhé straně je úkolem prefekta pomáhat druhým a poradit jim, když o radu a pomoc požádají. A tak se stalo i  na začátku tohoto týdne. Pomáhala jsem Leonovi, který se rozhodl jít nakonec na NKÚ z bylinek. Upřímně mě šokoval, že po našem předešlém rozhovoru se pro bylinky rozhodl. Ale co jeho volba. Šokující informací pro tebe deníčku, bude určitě i to, že jsem si den předtím s ním i povídala a docela se i bavila. Ale kamarádi určitě nejsme.

Ve čtvrtek jsem takto pomohla s poznávačkou i Andymu, který toto přání vyslovil již začátkem týdne. Jak už to tak bývá, nevybrala jsem si pro dotaz, zda-li potřebuje bylinky zopakovat úplně správnou chvíli. Byla u něj Tie, která se mnou poslední dobu moc nebaví a už vůbec se nesměje. Spíš mi příjde, že se mi vyhýbá. Ach jo.