Páťák! Cože už?

 Ano. Je to tak. Jsem v páťáku! Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslela, že budu skřítek a do tohoto ročníku se nikdy nedohrabu? Dávno pryč.

Zkusím ti to deníčku odvyprávět pěkně všechno popořádku. Začalo to samotným odjezdem do Bradavic. Na nádraží jsme se loučily s Nat, která letos s námi nejede. Jaká to škoda! Slíbily jsme jí aspoň, že jí budeme zásobovat hradním pudinkem, kolik naše sovy unesou.

Hned ve vlaku jsem se dozvěděla, že pojedu v kupéčku jen s Eliz. Holky jsou totiž prefektky! Mám z toho ohromnou radost! Abys tomu deníčku rozuměl -  Elena s Tie. Cestu s Eliz jsme spíš prospaly, a proto taky utekla velmi rychle. V kočáru už na mě, ale čekala Tie. Vtipkovaly jsme celou cestu na hrad.

Letošní zahajovací večeře byla opět, co se jídla týče velmi bohatá. O prvácích se to, ale říct nedá. Asi slabý ročník. Novinkou letošního roku je také to, že si asi konečně Nomos nechal říct, rozhodl se předat svoje pomyslné žezlo ve vedení koleje někomu jinému a odejít do zaslouženého důchodu. Teda aspoň myslím. Tím jiným je profesorka Mang, kterou znám jen z vyprávění od Connora. Kdo se rozhodl nás také už jen sledovat z povzdálí je Perry. Jeho místo přebrala Cynthia Hayes.

Profesorky nás společně s prefekty odvedli do spolky. Ano. Krom Tie má tuto funkci zase i Nate. Byl tu taky profesor Aquarin, který se s námi přišel rozloučit a omluvit se za výlet, který se nekonal, ale prý s novými profesorkami bude konat. Hřeb večera, ale teprve přišel! Mám taky svůj odznak! Asi první v historii našeho hradu (koleje minimálně!)! Jsem vrchní kolejní bylinkářka. Jsem dojatá! Co může být lepšího na mé cestě za herbologem? Také nám byla představena úprava naší staronové spodní spolky. Máme tam kuchyň, nové květináče a záhony! Pecka! Už se těším, co všechno s mrzimorčatama zasázíme a zasejeme.



Sázení se událo hned následující měsíc! Již bylo třeba přesadit naše broskvoně z květináčů do země, aby měly dostatek místa. Krom broskvoní jsme přesadili také avokádo a mango. Connorův pes Jack kopal díry a já, Tie, Alice, Connor a Mirai sázeli. Ke každé rostlině jsme pak umístili cedulku, aby budoucí generace věděla komu mají být vděční za to ovoce. 



V průběhu podzima mě chytl nějaký moribundus. Nemohla jsem chodit pořádně do školy, ale naštěstí Tie ho nechytila a chodila aspoň ona. I na Halloween jsem radši neopustila náš pokoj, i když mi bylo lépe.

Letos jsme se rozhodla odjet na Vánoce domů za rodinou. Pro některé to na koleji byl šok (hlavně pro Connora), ale odjela jsem. Než jsem odjela za našima stihla jsem navštívit Nat a Eliz u  nich doma a jít s nimi na nákupy. To bylo hrozně fajn. Bolely mě nohy, ale užila jsem si to! Snažila jsem se taky upéct svoji první pizzu. Holt bohužel bezúspěšně.

Druhý den jsem šla navštívit Lilly, která bohužel byla ještě v práci a doma byl jen Nate. Ten mě jakožto levnou pracovní sílu využil! Nee. Dobrovolně jsme mu pomohla odstěhovat dárek pro Emm k ní domů. Ale to jsme nevěděli, že si Emm zústala na hradě! Dárek jsme proto odstěhovali zase zpět k Natovi a Lilly. Nevím, jestli si to Emm vůbec zaslouží. Prý je to nějaký výrobek moderní doby, kde se lidé hýbají a mluví. Určitě je to spíš kravina, jak by řekl Nomos. 

S našima byli Vánoce skvělé. Být tak po dlouhé době na pár dní zase doma! Dojel i brácha s Hannah a přemluvili mě k otužování. To je prý ve Švédsku moderní. Nevydržela jsem ve studené vodě ani minutu. Fuj! To mě fakt nebavilo. Následovalo válení u stromečku a rozbalování dárečků. 

Druhá návštěva už u Lilly vyšla. Bylo to ten den, co jsme se vraceli zpět na hrad. Moc jsem si Vánoce mimo hrad užila, ale už jsem se těšila zase zpět na hrad za ostatníma, za květináčema. U nás v Mrzimoru jsme museli být asi hodně hodní. Náš vánoční strom skoro nebyl za tou hromadou dárků vidět. A čekal tam na mě ten nejlepší dárek. Connor! Deníčku, jak moc mi chyběl. A vypadalo to, že já jemu taky. *šibalský úsměv*


Unás v pokoji to vypadalo jako po výbuchu balícího papíru. Uprostřed toho všeho seděla Tie a rozbalovala dárky. Také jsem se na rozbalování vrhla. Dostala jsem boží organizér na semínka! To mi rozhodně chybělo! Také nové svítící květináče, sušák na prádlo (asi do výbavy), čajovou sadu a spoustu bižutérie, kterou snad nemám šanci ve svém životě unosit. Tak zas někdy, deníčku!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co již bylo napsáno za prvák do deníku

Hon na k....

Průvodce a vrzající parkety