Klapka, kamera, TÝMOVÉ AKCE!

Můj třetí školní rok v Bradavicích běží až moc rychle, ale to ti asi deníčku nemusím psát. Proto se snažím si užívat každého momentu tady.

Bezesporu letošní výhodou jsou zápočty. Díky nim už mám na konci března polovinu předmětů hotovou. Jsme moc ráda, že mi to tak vychází. Některé podmínky zápočtů byli lehčí a jiné zase těžší, ale mám je.

Co se ale s časem rozhodně změnilo byl můj pohled na jasnovidectví. Na začátku roku jsem šla do něj jen, aby Eliz od nás z formace, tam nebyla sama a teď ke konci roku se tam i těším. Je to velmi zajímavý předmět, který mě donutil dojít i na poradu do kabinetu profesora Parkera, neb to fakt vypadá, že s LaMalet to nebude jen úlet, ale vážnější vztah. 

Chápeš to, deníčku? Já seděla dokonce u nich v kabinetě, kam bych asi před tím dobrovolně nepáchla. Časy se holt mění. Taky se prý budeme vídat častěji, pravila profesorka. Říkala, že se jim narodí nový člen rodiny, a že já za něj můžu. Snažila jsem se jim to vymluvit, že já nešla za tu bohyni, ale prý mě poznali. Chápeš to, deníčku? Oni si myslí, že jim budu hlídat jejich škvrně! Dítě! Mimino! Vždyť já nevím, jak se to dělá! Asi bych měla bratra popohnat a třeba bych měla šanci to natrénovat. Nebo myslíš, že je to stejné jako s kytkama? Kéž by. To by asi šlo. Pořídit velký květináč a do toho jej posadit. Ale oni beztak na to zapomenou. Je zbytečné si předčasně dělat starosti.

Během roku jsem také se svým týmem scházela a snažila se mu být nápomocná. Některé úkoly byly rozhodně těžší a zabrali hodně času. Jako třeba stavění sněhové stavby. V našem případě Pantheonu. Jeden z posledních úkolů bylo připravit nějakou akci pro celý hrad. Ani jsme se nemusely dlouho rozmýšlet. Laurie řekla kabaret a my s ní souhlasily! Deníčku, přijde mi, že jsem se během toho roku s nima víc skamarádila. Jestli se to tak dá napsat. Zjistila jsem, že prostě v našem ročníku není jen naše parta, ale i jiní.

V týdnu, ve kterém starší ročníky dělali OVCE - asi jen Kate a NKÚ - páťáci, se konalo několik akcí. Právě tyto akce byly organizovány jednotlivými týmy.

V pondělí začalo Společenstvo  takovým sportovním dnem - střílení z luku, skákání v pytli a opičí dráha. Nejvíc mě bavila ta opičí dráha, ale celý večer jsem si moc užila! 

Úterý patřilo Finovým fazolkám a soutěži - Co na to Bradavice. Zajímavý soutěžní večer plný emocí. Byla to taková trošku show, kde soutěžily dva týmy proti sobě. My jsme se s holkama z týmu rozhodly vytvořit jeden tým a nakonec jsme i souboj s druhým týmem vyhrály! Vyhráli jsme krásné ceny.

Čtvrtek jsme ovládly my, Awesome blossoms, jak jsme se oficiálně jmenovaly. Udělaly jsme pro ostatní vystoupení kabaretu v čajovém koutku a míchaly koktejly. Také byla možnost karaoke a někteří se nenechali dlouho pobízet a zúčastnili se. Co ti budu deníčku povídat. Tak vysoko jsme nohama ještě nikdy nekopala! Moc jsem si to užila.

*vlepený plakátek akce*

Poslední akcí týmů byla akce páteční Dračí armády. Byla to taková trošku honba za dračími vajíčky, která započala na famfrpálovém hřišti, kde jsme museli s Brianem přemoct svůj strach z lítání! Ano, vidíš dobře! S Brianem! Náš pan druhý prefekt vylezl ze své nory a já ho přesvědčila na tuto stezku. Prvně se chtěl jen dívat, ale já ho donutila se účastnit. Byla jsem ráda, že do toho se mnou šel, protože já bych do stoky, ani v holínkách, rozhodně nevlezla. Cenu dostali všichni, kdo došli na konec. Je to malý chladící boxík a už se těším, jak ho v létě využiju.

Taky jsem v kontaktu s Lilly a s našima. Všichni se těší až budou prázdniny a budeme se moct zase potkat. Bráška přislíbil, že mě vezme za babi a dědou do Švédska, ta snad to vyjde. 

Také se občas scházíme s děckama na koleji i s jinýma mimo kolej a hrajeme večer různé hry.

S Connem se scházíme skoro každý den když nikdo z nás nepotřebuje trénovat. Je mi moc dobře v jeho blízkosti. Hádej, co deníčku. Dal mi pusu! Opravdovou pusu! Teda pro mě byla určitě opravdová. Asi spolu chodíme, teda myslím. Je to moc krásné a doufám, že nám to vydrží navždycky!