Dvakrát měř, jednou řež

 Zas tě zdravím deníčku! Jak už určitě víš, tak né vždycky je všechno růžový a pěkný, jak ti píšu. Občas příjde i nějaká ponorka a ta se nevyhnula ani mě. Myslím, že i v deníku se má vzpomínat i na ty horší časy, protože vím, že pak přišli i ty krásné.

Na Vánoce jsem dostala i jedinečný dárek od Lilly. Ano od té Lilly z léta, se kterou jsem si hned rozuměla. Jak už jsem ti  psala minule, Aquarin říkal, že plotýnku poslal v dárku Natovi. Ten po příjezdu zapíral, že žádnou nemá a mě to docela dost štvalo. Loudila jsem tak, že se mi ji s velkou pomocí Lilly, dokázala z něj dostat. Ale netušila jsem, co pak příjde. On se normálně naštval! Nebavil se se mnou!

Deníčku, proč já někdy konám, než to pořádně promyslím?! To fakt netuším! Musím si na to víc dát pozor. Nakonec to vše dobře dopadlo a já si uvědomila, že i tohle byla dobrá životní zkušenost. Už svět vypadal zase víc v pořádku. To jsem. ale netušila, že se bude opakovat znova ta situace. Zase jsem něco dřív plácla než to moje hlava přebrala. A tak i s Tie jsem byla na nože.

Chmurné chvíle jsem zaháněla při stavění sněhové stavby - Pantheonu, s bohyněmi, trávila čas po večerkách s ocáskem, psaním esejí a taky hleděním do té zatracené orbity! Jako  kdyby to poznala! Nedokázala jsem se napojit na své vnitřní oko! Bylo tedy nutné se pokusit díry zacelit a nějak je snad slepit. Asi se to i podařilo. Ale pro příště bych měla fakt dřív přemýšlet než plácnout nějakou blbost.

Dny plynuly a byl tu únor. Měsíc, kdy se koná ten kýčovitý svátek, kdy se celý hrad zabarví do odstínů růžové a všude lítají amorci. Letos jsem si, ale připadala, že ho mám s kým trávit. Ale i tak jsem rozeslala valentýnky i svým kamarádům a předala čokoládové bonbony, které jsem den před tím vyrobila.

Den svatého Valentýna byl na hradě letos jiný. Slavil se v japonském stylu. Na hradě byl přítomný kuchař, kde jsme s Tie ochutnaly jeho vychucené speciality. Taky letos se posílali valentýnky, ale tentokrát truhla na ně byla umístěna na ostrově! na něj se dalo dostat přes lávky. A bylo to velmi kouzelné. 

Taky jsme šli s Tie vyrábět loďky a lampiony. Byl důležité vše pořádně rozvrhnout a prvně přemýšlet a až pak řezat. Myslím, že jsme si to docela užily.

Před večerním plesem jsme šli loďky vypustit. Tady jsem taky potkala Connora. Měl moc krásnou loďku. Společně s ostatními studenty jsme loďky vypustili na vodu. Po celou dobu mě ocásek držel za ruku, deníčku! Tedy než se objevila ta nestvůra. Udělala obří vlny a potopila Connorovu loďku!! Byl z toho velmi smutný. Myslím, že i nějaká slza mu ukápla. Zbytek loděk zachránil jiný tvor, který nestvůru stáhl zase ke dnu. Tam, kam patří.

*vidíš rychlokresbu - vypouštění lodí na jezero, nakreslenou propiskou*

Connor mě pak opustil s tím, že si musí něco vyřídit. Byl velmi rozhozený, ale chtěl být sám. Tak jsme se s Tie načančaly a vyrazily na ples. Sedly jsme si za Natem a ochutnávali další japonské speciality. Bylo to moc dobré. Hlavně to sushi. Tie měla krásné šaty. Myslím, že to byly ty, co dostala k Vánocům. Nate měl na sobě sako a moc pěknou barevnou košili, to na něm moc často nevidíme. Taky mě zaskočil při jídle amorek se vzkazem a bonboškou.

Connor dorazil o něco později, ale ta se skvělou náladou a s chutí jít si zatančit. A tak jsme spolu protančili celý večer. Bylo to moc fajn a užili jsme si to. Kapela, co hrála byla fakt skvělá!

Po Valentýnu zase zpět do každodenního rytmu. Stále pokulhávám v kouzlech, které budu zase honit na poslední chvíli. Někdy si říkám,, proč jsem nezůstala malou holkou, která by snadněji zapadla mezi skřítky.

Možným důvodem, proč pokulhávám, je také to, že si nenechávám moc čas na ně. Raději zkouším koukat do orbity a někdy i  úspěšně nebo trávím čas s Connorem. Tak zase příště deníčku!