Průvodce a vrzající parkety

 Předposlední den v Kotli měl být jako každý den tohoto léta. Odletaxovat se do Portsmucku posbírat nějaké bylinky a ty prodat u té staré bylinkářky na Příčné. Taky to tak probíhalo. Jen do odpoledne. V Kotli mě odchytil jakýsi prvák. Pak jsem zjistila, že se jmenuje Kayle a že potřebuje pomoct dostat se na Příčnou. A tak deníčku jsem se stala průvodcem! A hádej, co všude jsme trefili. Jen Ollivander už měl zavřeno.

Den odjezdu do Bradavic byl tu. Sbaleno už jsem měla ze dnů předchozích. Tie se náramně bavila, když jsem cpala květináče do kufru. Ale nacpala jsem je tam. Všechny. Midsommar nebyl nadšený z klece, ale slíbila jsem mu dobrotu, a tak tam vlezl. Společně s holkama z formací jsme vyrazily na nádraží. A hádej, co deníčku, nechali mě vést a já trefila! Druhý den v řadě jsem někam trefila.

Cesta vlakem ubíhala velmi rychle a my se blížili k hradu. Koupila jsem si nový věštec a nestačila se divit. Některé inzeráty byly fakt vtipné. Taky se v našem kupé ukázal Nathan a na hrudi se mu blyštil prefektský odznak. Ty jo. Já mu to loni říkala. Cesta kočárem byla náročná, dost poskakoval po cestě. S nový rokem přišli také nový prváci a taky nová ředitelka. Paní Orwell, která nám oznámila, že nás letos nečeká sbírání bodů do školního poháru. Dost mě tím naštvala, ale zas navrhla novou variantu. Prý aby jsme se mezi kolejemi více spřátelili. Jedna z cen je nové koště, které vyjde na konci školního roku. Kéž by mezi cenami byly i květináče!

Večer pokračoval u nás na koleji tradičním "zpovídacím" kolečkem s Perrym a poté  přespáváním ve spolce. Nessie, to je jedna z prvaček deníčku, si myslela, že tak bude muset spát celý školní rok. Chuděrka. Ale ubezpečili jsme ji, že to tak nebude.

Ráno jsme dostala polštářem od Nathana! Prý jsem moc chrápala! Mě to teda nepřišlo nijak zvláštní a většina z koleje ví moc dobře, že ve spolce vždycky vržou parkety. Vybalila jsem taky všechny svoje květináče a sklidila květy, listy a cibule z rostlin, které jsem přes léto nechala na hradě. Tohle mám ráda spolku provoněnou květinami. 

Společně s prváky a Nathanem jsem absolvovala procházku po hradě, neb jsme to fakt potřebovala. Třeba už letos nebudu potřebovat svoje průvodce. Večer nás navštívil pan Perry s další z mudlovských pohádek O dešťulce. Bylo to moc fajn.

Taky bylo nutné si zapsat povinně volitelné předměty. Moc jsem neváhala a zapsala si všechny až na astronomii. Původně jsem neměla v plánu zapsat si ani numeru, ale nakonec jsem si ji zapsala. Myslím, že příští středu bude pan Parker rozhodně nadšený z toho, kolik se nás tam sejde.

Tenhle rok bude určitě zajímavej.