Hon na k....

 HON NA KLUKY KVĚTINY

S prvním víkendem v Bradavicích přišlo i první sbírání divokých bylin na školních pozemcích, jak jim říkám asi jen já deníčku. Hned v sobotu jsem po snídani vyrazila na pozemky. V týdnu už jsem tam byla se skupinou prváků a Nathanem, a tak jsme doufala, že cestu do hradu zpět najdu a nebudu muset volat o pomoc. Pozemky jsou fakt rozlehlý.

Byl krásný vlahý podzimní den. Slunce vykukovalo skrz mraky jako by se něčeho bálo a já si užívala krásné počasí. Krom své obvyklé výbavy nožíku a lopatky jsem ještě přibalila i pytlík na posbírané bylinky. Pro příští sběr  už vím, že bych si měla spíš pořídit nějaký pěkný proutěný košík, aby se rostlinky moc nepomačkaly. Třeba z proutí toho záhadného stromu na pozemcích. Překvapilo mě, kolik červených máků se dá na pozemcích najít. Sem tam rostla i nějaká sněženka. S největší ohleduplností jsem rostlinky sbírala a taky nějakou nechala, aby se mohla dále množit.

Na pozemcích jsem takto bloumala snad sama poprvé. nikde nebylo vidět ani živáčka neb asi ještě využívali toho, že můžou déle spát. Cestou zpět jsem to vzala kolem skleníků, když jsme v dálce viděla běžící stádečko jelenů a laní. Tak jako v Portsmucku, ale tihle byli plaší. Třeba si zvyknou, že se jim tu zase hemží studenti. 

Na kolej jsem dorazila až po obědě, ale stálo to za to. Květiny jsem z pytlíku vytáhla ve spolce a začla je očišťovat od starých lístků a všeho, co by na Příčné babka bylinkářka nevykoupila. Taky se tu objevil Marcus a rozhodl se mi pomoct a byla jsem za to ráda.

Sobota byla taky vzpomínkovým dnem. Už je to rok, co nás opustil. Na pouti jsem v létě na střelnici vystřelila puget umělých květin. Ty jsem už tenkrát střílela pro něj. A tak jsme se večer po večerce vyplížila k jeho učebně a puget zanechala na místě hned vedle jiného pugétu, který už tam někdo donesl. Moc mi chybí a myslím, že nejen mě. Ale jsem ráda, že se občas ukáže prostřednictvím obrazu.

Nedělí skončil týden, který jsem si moc užila. Byl plný radosti a očekávání, co příjde v novém školním roce. Taky to byl poslední klidný týden než se na nás nahrnou všechny úkoly a eseje, o kterých profesoři na prvních hodinách tak mluvili. Ale jsem asi divná deníčku. Víš, že se na tohle dobrodružství docela i těším? 

V pondělí jsme se s Tie rozhodly, že začneme plnit první úkol, který jsme dostaly.  Ale to předbíhám událostem. Sešel se náš "dream team" pro letošní soutěžení. Já, Tie, Emb a June. Společně naše čtveřice vypracovala první velmi lehký úkol soutěže. Popisy našich osob.

A teď k tomu úkolu z formulí. Našim úkolem je zničit knihu Máchání a mávání. Ano vidíš dobře, deníčku. ZNIČIT. I my tomu moc nevěřily. Ale  náramně jsme se u ničení bavily. Darovanou učebnici od nového učitele, jehož jméno jsme si ještě nezapamatovala, jsme vykoupali hned v několika druzích pití na večeři. Také jsme ji zapálily a obalily v hlíně. Kniha se docela rozpadla, některé stránky nemá a jiné drží jen stěží díky poničenému hřbetu knihy. Ale tím jsme s knihou rozhodně neskončily!

Tak zas někdy, deníčku.