Konec školního roku = hurá na prázdniny!

 Deníčku, ano vím, že už je půlka léta skoro fuč. Ale dostala jsem se  k tobě až teď. Promiň mi to.

Moje narozeniny dopadly přesně tak jako jsem chtěla. Nikdo o nich nevěděl. Teda téměř. 

Poslední dny do odjezdu ubíhali velmi rychle. Pohár vyhrál zase Nebelvír. Co ale mě těšilo, že i nám se velmi dařilo a příští rok máme třeba šanci i my vyhrát. Uvidíme. 

V den odjezdu jsem se vydala najíst do velké síně neb na naší koleji už téměř žádné jídlo nebylo. Čokojezevec během roku taky výrazně schudnul. Ale nervy ze školy jsou nervy. Ve Velké síni ale nebylo normální jídlo, které bych očekávala na snídani. Byla tam nějaká polívka, kterou maminka doma určitě nedělá. Moje kroky tak vedly do kuchyně, kde jsem se konečně nadlábla. Pak zbývalo jen přesunout kufr a sovu do beden ve spolce a hurá na vlak. Tu jsem taky potkala Marcuse, ale zas rychle někam spěchal. 

Nakonec jsem se ke kočárům odebrala s Tie. Cesta kočáry byla velmi rychlá a bylo smutné vidět Prasinky, teda jen to, co z nich zbylo. Byl to holt velmi podivný školní rok. Ve vlaku to bylo skvělý! Cestovala jsem společně s partou, se kterou tvoříme formace. Doufám, že i příští rok v tom budeme pokračovat. Co se mi, ale ve vlaku stalo poprvé, že jsem usnula. A pak mi nezbývalo než najít cestu do Kotle sama! To mi, ale dalo docela zabrat, ale nakonec jsem trefila tu správnou uličku.

Tie seděla s naší partou u stolu a chlámala se smíchy na můj účet. No, ale stalo se. Zájem o pokoje v Kotli byl velký až mě to překvapilo. Taky jsem se šla na jednu noc s Tie nastěhovat. Zítra mě totiž čeká cesta domů. jak já se těším, deníčku!

Dny doma ubíhají velmi rychle. Taky přijel můj malý velký bráška David a rozhodl se, že si na mě udělá čas a vezme mě na týden do Švédska za babi a dědou. No není to úžasné! Po dvou letech zase zamířit do krajiny, odkud pochází mami. A tak poslední dny strávím hlavně s ní a s rodinou ve Skandinávii. Navštívili jsme snad všechny naše příbuzné, co ještě žijí a projeli se na kole po Stockholmu. Bylo to úžasné. Jak těžké bude se zase vrátit do Anglie.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co již bylo napsáno za prvák do deníku

  24.8. 2013  Byl krásný, teplý letní den, když se moji rodiče rozhodli odvést mě do Londýna. Chápete to samotnou mě nechali v Děravém kotli a prý to nějak zvládnu. Jenže jak? Naštěstí se mě hned ujal velmi šikovný a šarmantní barman a ukázal mi můj pokojík na několik dnů před samotným odjezdem do Bradavic. Měl bílé stěny a zařízen byl velmi vkusně. Barman mi popřál pěkný pobyt a odešel. A bylo to tu. Zůstala jsem načisto sama. Co tady jako budu tolik dní dělat? No rozhodla jsem se, že tyto dny zaznamenám sem do svého deníčku, aby bylo jednou na co vzpomínat. Hned první den jsem se krom ubytování vydala taky do Příčné ulice. Fíha. Tam je tedy obchodů. Byla jsem zde sice už tolikrát s rodiči, ale přesto to bylo něco. Být tam sama. Ten den jsem stihla nakoupit téměř veškeré vybavení, které bylo nutné do prvního ročníku.  25.8. 2013  Následující den jsem koupila hůlku u Ollivnadera a seznámila se s 2 budoucími prvačkami. A nadšeně ji všem ukazovala. Je totiž krásn...
Další informace

Proč, proč a proč?

Vážně jsem si myslela, že po každé bouřce  vždycky vyleze slunce? Omyl! Možná na chvilku se ukázalo, ale mračna jsou silnější. Lituji toho všeho. Jak jsem to mohla jen připustit? To fakt nechápu. A ještě mu slíbit, že to bude naše tajemství. Kdysi se mi o něm zdálo, že jsem se s ním vykousla. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco víc. Z nory jsem vylezla až na oběd, kde jsem potkala Tie s Leonem. Ze začátku to vypadalo, že dokážu vše lehce zakrýt než si Tie všimla, že mám límeček na jedné straně postavený a na druhé ne. Snažila jsem se to zamaskovat řečmi, že je to nový trend a zvedla i druhou stranu límečku. Obávám se, že ani nepomohlo tvrzení, že mě tam poškrábala růže  které mimochodem jsem na hradě nepotkala). A vzít si šátek, který mi tenkrát darovala, tak by bylo hned všechno jasné a dožadovala by se podrobností, které jsem slíbila neříct. Ale... Nějak se stalo, že jsme prokecali celé odpoledne až do večeře, na které se objevil on. V ten moment se znovu objevila Tie, k...
Další informace

Průvodce a vrzající parkety

 Předposlední den v Kotli měl být jako každý den tohoto léta. Odletaxovat se do Portsmucku posbírat nějaké bylinky a ty prodat u té staré bylinkářky na Příčné. Taky to tak probíhalo. Jen do odpoledne. V Kotli mě odchytil jakýsi prvák. Pak jsem zjistila, že se jmenuje Kayle a že potřebuje pomoct dostat se na Příčnou. A tak deníčku jsem se stala průvodcem! A hádej, co všude jsme trefili. Jen Ollivander už měl zavřeno. Den odjezdu do Bradavic byl tu. Sbaleno už jsem měla ze dnů předchozích. Tie se náramně bavila, když jsem cpala květináče do kufru. Ale nacpala jsem je tam. Všechny. Midsommar nebyl nadšený z klece, ale slíbila jsem mu dobrotu, a tak tam vlezl. Společně s holkama z formací jsme vyrazily na nádraží. A hádej, co deníčku, nechali mě vést a já trefila! Druhý den v řadě jsem někam trefila. Cesta vlakem ubíhala velmi rychle a my se blížili k hradu. Koupila jsem si nový věštec a nestačila se divit. Některé inzeráty byly fakt vtipné. Taky se v našem kupé ukázal Nathan a na hrud...
Další informace