Zapírat, zapírat, zapírat

 Deníčku! Už jen 2 měsíce a je tu konec školního roku, letos to letí fakt rychle.

Jeden z vánočních dárků byli semínka různých rostlin, které jsem se rozhodla zasít u nás na pokoji do květináčů. Myslím, že si ani holky na pokoji nevšimli, že něco přibylo u nich v květináčích. Semínek bylo hodně, a tak jsem neváhala a objednala další květináče u pana Perryho. Do pokoje se nám, ale nevešli, ale do spolky ano! Některý druhy květin jsou fakt krásný a voní třeba po medu, ale jedno semínko je hodně smradlavý.

 Je únor a my stále máme vánoční strom ve spolce, který tu asi bude až do konce školního roku :D.Taky se na škole slavil svatý Valentýn. Amorci zběsile lítali po škole  a doručovali valentýnská přání. Ten den byl docela veselý. Amorci totiž přání četli nahlas a hlavně do rozhlasu, takže o přáních věděla celá škola. Taky jsem jich pár poslala. Ale nikomu jsem nic nevyznávala. Spíš abych je pobavila.

Odpoledne pak Tie napadlo, že Nathanovi zabarikádujeme květináči vchod do pokoje. Ten nápad mě nadchnul a jaly jsme se ho uskutečnit. Pak už jen čekaly ve spolce a náramně se tam bavili s ostatními z koleje. Nathanova reakce nás překvapila. Chtěl, aby jsme se k činu přiznaly. My, ale s Tie zapíraly, že mi určitě ne. Zapírat, zapírat, zapírat. Nathan vzal tedy květináče jako valentýnský dárek a všechny si je nastěhoval k sobě do pokoje! Chápeš to deníčku!

Skoro všechny moje květináče plus nějaké ze spolky skončili u něj v pokoji. Taky se nám chlubil tím, že o květiny neumí pečovat a že pravděpodobně u něj chcípnou. A tak kytky skončili u něj v pokoji a nikdo už je nikdy neviděl ...

Né počkat deníčku. To už domýšlíš ty za mě, co napíšu? Nééé. Brzo mi bylo líto mých květinek a květináčů. Přece nemůžou chcípnout. Rozhodla jsem se tedy s Nathanem domluvit, že bych tam chodila květiny denně zalívat. A tak chodím a zalívám a starám se u něj o kytky nejen svoje, ale i ty jeho! Tady jsme právě zjistila, že jedna květina smrdí a prý je to blín dle Owlettky. Jedna voní po medu, jedna žlutě kvete a má pilovité listy a ta třetí je fialková. Takže to vlastně k něčemu je. Dohromady jsou to tedy 4 různé druhy v několika květináčích. 

Navrhla jsem tedy výměnný obchod, že každý den je přijdu zalít a každý den si jednu odnesu. A tak postupně plním spolku zpátky květinami.

Dny ale nejsou vždycky růžové nebo veselé. Hlavně když jsou lektvary to není úplně ono. Nesnáším úterky. Minule se mi podařilo uvařit hnůj, deníčku. Fuj! Hlavně to není předmět, který by mě bavil. Holt to budu muset nějak přetrpět a doufat, že se můj názor na ně změní. Tak příště snad něco veselejšího deníčku.