Zapírat, zapírat, zapírat

 Deníčku! Už jen 2 měsíce a je tu konec školního roku, letos to letí fakt rychle.

Jeden z vánočních dárků byli semínka různých rostlin, které jsem se rozhodla zasít u nás na pokoji do květináčů. Myslím, že si ani holky na pokoji nevšimli, že něco přibylo u nich v květináčích. Semínek bylo hodně, a tak jsem neváhala a objednala další květináče u pana Perryho. Do pokoje se nám, ale nevešli, ale do spolky ano! Některý druhy květin jsou fakt krásný a voní třeba po medu, ale jedno semínko je hodně smradlavý.

 Je únor a my stále máme vánoční strom ve spolce, který tu asi bude až do konce školního roku :D.Taky se na škole slavil svatý Valentýn. Amorci zběsile lítali po škole  a doručovali valentýnská přání. Ten den byl docela veselý. Amorci totiž přání četli nahlas a hlavně do rozhlasu, takže o přáních věděla celá škola. Taky jsem jich pár poslala. Ale nikomu jsem nic nevyznávala. Spíš abych je pobavila.

Odpoledne pak Tie napadlo, že Nathanovi zabarikádujeme květináči vchod do pokoje. Ten nápad mě nadchnul a jaly jsme se ho uskutečnit. Pak už jen čekaly ve spolce a náramně se tam bavili s ostatními z koleje. Nathanova reakce nás překvapila. Chtěl, aby jsme se k činu přiznaly. My, ale s Tie zapíraly, že mi určitě ne. Zapírat, zapírat, zapírat. Nathan vzal tedy květináče jako valentýnský dárek a všechny si je nastěhoval k sobě do pokoje! Chápeš to deníčku!

Skoro všechny moje květináče plus nějaké ze spolky skončili u něj v pokoji. Taky se nám chlubil tím, že o květiny neumí pečovat a že pravděpodobně u něj chcípnou. A tak kytky skončili u něj v pokoji a nikdo už je nikdy neviděl ...

Né počkat deníčku. To už domýšlíš ty za mě, co napíšu? Nééé. Brzo mi bylo líto mých květinek a květináčů. Přece nemůžou chcípnout. Rozhodla jsem se tedy s Nathanem domluvit, že bych tam chodila květiny denně zalívat. A tak chodím a zalívám a starám se u něj o kytky nejen svoje, ale i ty jeho! Tady jsme právě zjistila, že jedna květina smrdí a prý je to blín dle Owlettky. Jedna voní po medu, jedna žlutě kvete a má pilovité listy a ta třetí je fialková. Takže to vlastně k něčemu je. Dohromady jsou to tedy 4 různé druhy v několika květináčích. 

Navrhla jsem tedy výměnný obchod, že každý den je přijdu zalít a každý den si jednu odnesu. A tak postupně plním spolku zpátky květinami.

Dny ale nejsou vždycky růžové nebo veselé. Hlavně když jsou lektvary to není úplně ono. Nesnáším úterky. Minule se mi podařilo uvařit hnůj, deníčku. Fuj! Hlavně to není předmět, který by mě bavil. Holt to budu muset nějak přetrpět a doufat, že se můj názor na ně změní. Tak příště snad něco veselejšího deníčku.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co již bylo napsáno za prvák do deníku

  24.8. 2013  Byl krásný, teplý letní den, když se moji rodiče rozhodli odvést mě do Londýna. Chápete to samotnou mě nechali v Děravém kotli a prý to nějak zvládnu. Jenže jak? Naštěstí se mě hned ujal velmi šikovný a šarmantní barman a ukázal mi můj pokojík na několik dnů před samotným odjezdem do Bradavic. Měl bílé stěny a zařízen byl velmi vkusně. Barman mi popřál pěkný pobyt a odešel. A bylo to tu. Zůstala jsem načisto sama. Co tady jako budu tolik dní dělat? No rozhodla jsem se, že tyto dny zaznamenám sem do svého deníčku, aby bylo jednou na co vzpomínat. Hned první den jsem se krom ubytování vydala taky do Příčné ulice. Fíha. Tam je tedy obchodů. Byla jsem zde sice už tolikrát s rodiči, ale přesto to bylo něco. Být tam sama. Ten den jsem stihla nakoupit téměř veškeré vybavení, které bylo nutné do prvního ročníku.  25.8. 2013  Následující den jsem koupila hůlku u Ollivnadera a seznámila se s 2 budoucími prvačkami. A nadšeně ji všem ukazovala. Je totiž krásně červená a lehce z
Další informace

Proč, proč a proč?

Vážně jsem si myslela, že po každé bouřce  vždycky vyleze slunce? Omyl! Možná na chvilku se ukázalo, ale mračna jsou silnější. Lituji toho všeho. Jak jsem to mohla jen připustit? To fakt nechápu. A ještě mu slíbit, že to bude naše tajemství. Kdysi se mi o něm zdálo, že jsem se s ním vykousla. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco víc. Z nory jsem vylezla až na oběd, kde jsem potkala Tie s Leonem. Ze začátku to vypadalo, že dokážu vše lehce zakrýt než si Tie všimla, že mám límeček na jedné straně postavený a na druhé ne. Snažila jsem se to zamaskovat řečmi, že je to nový trend a zvedla i druhou stranu límečku. Obávám se, že ani nepomohlo tvrzení, že mě tam poškrábala růže  které mimochodem jsem na hradě nepotkala). A vzít si šátek, který mi tenkrát darovala, tak by bylo hned všechno jasné a dožadovala by se podrobností, které jsem slíbila neříct. Ale... Nějak se stalo, že jsme prokecali celé odpoledne až do večeře, na které se objevil on. V ten moment se znovu objevila Tie, která si p
Další informace

Květnové paprsky

 S blížícím se koncem týdne se rozhodl i Kayle splnit svůj trest. Narazil na nás - mě a Stuího ve skleníku. Měl potřebu si s ním promluvit, tak jsem se vypařila raději pro oběd. Ve skleníku jsem je zastihla v podobné debatě jako předtím ve sklepení. Štvalo mě, že se zase hádají a zrovna ve skleníku, v místě klidu! Celkově tam bylo rušno a ukázala se i Mary s Willem. Se Stuím jsem strávila celou neděli.  Vysvětloval mi, proč od sebe ostatní odhaní, prý aby se na něj nepoutali. Ještě ve skleníku jsem mu přiznala, že si mě k sobě připoutal víc než by chtěl. A víc než bych chtěla a očekávala já. Večer jsme zakončili na střeše povídáním. Hodně povídal a vzpomínal on. Já jen tiše poslouchala. Opět mě doprovodil ke koleji, ale tentokrát jsme to do večerky nestihli. Tradiční loučení se trochu protáhlo přesněji o pár pus, které nic neznamenají. Jsou přece kamarádské. Druhý den po terapii vypadal hodně špatně, ale i přesto se rozhodl jít mi dělat doprovod na trest se Sebem, který by nikdy asi ne
Další informace