Duchové a slzy

 Dny plynuly docela rychle. Letos jsme dostali snad na všechno nové učitele. Kdo nám ale zůstal je profesor Hatfield, který nás ale nemá na lektvary, nýbrž na obranu. Máme nové profesory, kteří tu ještě nikdy neučili. Jeden z nich se jmenuje Parker a máme ho na dějiny místo Lowe. Hned první hodinu s ním jsme se měli setkat ve vstupce, kde si ho Tie spletla s Lowe. Byla to sranda ;) Teda jak pro koho. Tie si hned zapsal do svého deníčku. Ale co si o ní zapsal, to ví jen on.

Stejně tak na astronomii máme nového profesora Sawyera, který chtěl první hodinu vědět, co si pamatujeme z prváku. Moje odpověď byla, že Merkur. Protože pak nám hodiny astronomie odpadali. Jaká škoda. *ironicky* Pan profesor je, ale formát a hned nám nabídl, že nás látku doučí. Než se ale stihla celá kolej představit vletěli dovnitř dva duchové, bývalí profesoři. Jeden byl ten, kterého už jsme jednou viděla a umřel tragicky, když vzal studenty do Zapovězeného lesa.  Snažil se vystrašit našeho nového profesora, ale moc se mu to nedařilo. Ten den nám rozhodně pozvedli náladu.

* tato část deníku je místy špatně čitelná a mokrá*

Víš deníku, musím ti ještě něco říct. Ještě pár dní před tím, než jsme měli první hodinu astry, stala se velmi nemilá věc. Náš pan kolejní Douglas Hamilton umřel. Právě ten duch, který vletěl do třídy, mi to před tím ve vstupní hale oznámil. Moc jsme mu, ale nevěřila, ale zase to byl duch. Celá škola to nesla velmi těžce. Jediné pozitivum, které jsme na tom našla deníčku, bylo to, že zemřel přirozeně ve spánku. 

Na druhý den se konalo rozloučení v jeho třídě. Sešlo se nás docela dost. Smuteční řeč měl pan Perry, náš pan zástupce. I je mu se po tváři skutálela nejedna slza, i když před tím v kolejní místnosti, když nám donesl kravaty, se usmíval. Řeč byla moc hezká. 


Večer se pan Perry ještě za námi stavil na koleji a přinesl obraz, který objednal. Pověsil ho nad krb. Je to pohyblivý obraz pana Hamiltona, který se na něm usmívá. Možná na nás někdy i promluví. Kdo ví. Doufám, že u dalšího zápisku, kdy se potkáme deníčku, už bude vše zase o něco veselejší.

"Nezemřel jsem, neboť budu žít stále v srdcích těch, kteří mě milovali."

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co již bylo napsáno za prvák do deníku

  24.8. 2013  Byl krásný, teplý letní den, když se moji rodiče rozhodli odvést mě do Londýna. Chápete to samotnou mě nechali v Děravém kotli a prý to nějak zvládnu. Jenže jak? Naštěstí se mě hned ujal velmi šikovný a šarmantní barman a ukázal mi můj pokojík na několik dnů před samotným odjezdem do Bradavic. Měl bílé stěny a zařízen byl velmi vkusně. Barman mi popřál pěkný pobyt a odešel. A bylo to tu. Zůstala jsem načisto sama. Co tady jako budu tolik dní dělat? No rozhodla jsem se, že tyto dny zaznamenám sem do svého deníčku, aby bylo jednou na co vzpomínat. Hned první den jsem se krom ubytování vydala taky do Příčné ulice. Fíha. Tam je tedy obchodů. Byla jsem zde sice už tolikrát s rodiči, ale přesto to bylo něco. Být tam sama. Ten den jsem stihla nakoupit téměř veškeré vybavení, které bylo nutné do prvního ročníku.  25.8. 2013  Následující den jsem koupila hůlku u Ollivnadera a seznámila se s 2 budoucími prvačkami. A nadšeně ji všem ukazovala. Je totiž krásně červená a lehce z
Další informace

Proč, proč a proč?

Vážně jsem si myslela, že po každé bouřce  vždycky vyleze slunce? Omyl! Možná na chvilku se ukázalo, ale mračna jsou silnější. Lituji toho všeho. Jak jsem to mohla jen připustit? To fakt nechápu. A ještě mu slíbit, že to bude naše tajemství. Kdysi se mi o něm zdálo, že jsem se s ním vykousla. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco víc. Z nory jsem vylezla až na oběd, kde jsem potkala Tie s Leonem. Ze začátku to vypadalo, že dokážu vše lehce zakrýt než si Tie všimla, že mám límeček na jedné straně postavený a na druhé ne. Snažila jsem se to zamaskovat řečmi, že je to nový trend a zvedla i druhou stranu límečku. Obávám se, že ani nepomohlo tvrzení, že mě tam poškrábala růže  které mimochodem jsem na hradě nepotkala). A vzít si šátek, který mi tenkrát darovala, tak by bylo hned všechno jasné a dožadovala by se podrobností, které jsem slíbila neříct. Ale... Nějak se stalo, že jsme prokecali celé odpoledne až do večeře, na které se objevil on. V ten moment se znovu objevila Tie, která si p
Další informace

Květnové paprsky

 S blížícím se koncem týdne se rozhodl i Kayle splnit svůj trest. Narazil na nás - mě a Stuího ve skleníku. Měl potřebu si s ním promluvit, tak jsem se vypařila raději pro oběd. Ve skleníku jsem je zastihla v podobné debatě jako předtím ve sklepení. Štvalo mě, že se zase hádají a zrovna ve skleníku, v místě klidu! Celkově tam bylo rušno a ukázala se i Mary s Willem. Se Stuím jsem strávila celou neděli.  Vysvětloval mi, proč od sebe ostatní odhaní, prý aby se na něj nepoutali. Ještě ve skleníku jsem mu přiznala, že si mě k sobě připoutal víc než by chtěl. A víc než bych chtěla a očekávala já. Večer jsme zakončili na střeše povídáním. Hodně povídal a vzpomínal on. Já jen tiše poslouchala. Opět mě doprovodil ke koleji, ale tentokrát jsme to do večerky nestihli. Tradiční loučení se trochu protáhlo přesněji o pár pus, které nic neznamenají. Jsou přece kamarádské. Druhý den po terapii vypadal hodně špatně, ale i přesto se rozhodl jít mi dělat doprovod na trest se Sebem, který by nikdy asi ne
Další informace