Výlet za odměnu

 Tak a je to tady. Zas je čas na chvilku si odpočinout. Teda to jsme si myslela, když jsem kývla na sovu od pana kolejního Hamiltona, že se můžeme přidat k nebelvírčatům a vyrazit s nimi na výlet.

Společný sraz byl na nádraží před vstupem a společně jsme se odebrali ke vlaku. Většinu výletníků tvořili nebelvírčata, ale i zastoupení z jiných kolejí tu bylo, i když už né tak početné.

Cesta vlakem trvala velice rychle. Možná to bylo tou dobrou svačinkou nebo přítomností Matthewa, kterého jsem poznala deníčku. Je to moc milý kluk právě z Nebu. Z vlaku jsme v doprovodu pana Hamiltona a pana Hatfielda vystoupili v malé vesničce a došli do tábora, kde jsme se ubytovali po 2 ve stanech. Bydlela jsme s Elisabeth Stranger, ale moc času jsem v našem stanu netrávila. Spali jsme s Natalie pod širákem! To bylo něco jiného. Alespoň jsem využila vánoční dárek od kolejních.

Hned první den jsme se dozvěděli u ohně, co nás čeká. Kde se vzal, tu se vzal pan profesor Perry, který velmi poutavě líčil příběh, který nás celým týdnem provázel. Příběh o starci a Tobiasovi, kterému stařec předal svoje zkušenosti. Také nás rozdělili do dvou týmů na oranžové a fialové.  Po celou dobu našeho pobytu nechybělo ani moc dobré jídlo, které chystal převážně pan Hamilton. Rozhodně jsem se tu nacpala více než na farmě.

Každý den pro nás byly nachystány hry a různé šifry, které nás měli něco naučit a zároveň navést do cíle, na místo, kde se schovávají Tobiasovi kosti. O tom až později. Teda vlastně byl schovaný poklad. Jeden z úkolů byla překážková dráha a taky jsem poprvé lezla po skále, to bylo moc fajn. Snad to zas někdy zopakuji.

Jak už jsem víše napsala deníčku, cíl byl najít poklad. Tense nakonec skrýval na zřícenině kousek od tábora. Museli jsme se jako tým semknout a spojit s oranžovými. Chápej tedy, byla jsme fialová. Na zřícenině jsme objevili poklad v podobě jídla, ale také velkého poháru, který jsme všichni podepsali a dopraví se do školy. 

A teď k těm kostem. Ty objevila Yv a prohlásila, že jistě patřili Tobiasovi a že je důstojně uložíme na hradě. Co se s nimi stalo to už teda vůbec nevím.

Výlet byl krásný, poučný a ale také i náročný. Hned po něm jsme se odebrala do Kotle a omluvila se na farmě, že potřebuji odpočinek. Pak taky přišla sova od našich, že by mě rádi viděli,  a tak jsem jela.