Nadšená nebo zděšená?

*vidíš stránku plnou slov s místy, kde je inkoust rozpitý*

 Poslední dny prázdnin utíkají fakt rychle! Trávím většinu času na stáži staráním se o květinky a vše kolem. Doufám, že bude Rosie natolik spokojená, že příští prázdniny budu zase trávit u ní. Mám to tam fakt ráda.

Krom  každotýdenního dopisu ze stáží dorazil také jeden ze školy. Co mi asi tak na konci prázdnin můžou chtít? Spletli se a adresovali dopis někomu jinému nebo nakonec jsem ty NKÚ neudělala? Chvilku jsem takto přemýšlela a zírala na dopis. Čas ho otevřít. Rozlepila jsem obálku a k mému překvapení/zděšení z obálky vypadl odznak prefekta! Jestli je to ten, co ho nosil Nate? Jako fakt? Myslí si, že jsem ta správná? Ta, co se věčně na hradě ztrácí a je ráda, že trefí do nory, do síně a do skleníků. Ta, co by potřebovala mapu nebo ideálně svého průvodce? Byla  jsem dost v šoku a nevěřícně kroutila hlavou. 

První, co mě napadlo dát odznak do nové obálky a poslat ho zpět na hrad ředitelce, že nejsem ta správná a že je to určitě omyl, že jsouv Mrzimoru mladší a zkušenější. Už už jsem to udělala, ale přišla Tie. Tak jsem se jí svěřila s onou "novinkou" a se vším, co mi do té doby běhalo hlavou. Tie nadšeně zavýskla a přesvědčila mě, ať ho nikam neposílám, že to tak má být.

Večer jsem to nevydržela a vyrazila ještě za Connorem na pokoj. Byl snad ještě víc nadšený než Tie! To se všichni kolem mě zbláznili? Hned mi ho sebral, že si ho musí vyzkoušet! S tím jsem razantně nesouhlasila a strčila ho zpět do kapsy.

Ještě než jsme odjeli zpět do Bradavic, tak jsme šli s Connorem na rande! Na opravdové rande zahrnující večeři a procházení se po parku jen my dva. Nikde nikdo jiný, když nepočítám veškerou havěť, která se pohybovala jistě v trávníku a na stromech. 

Nebyl by to konec léta, kdyby by jsme se ještě s Tie nezastavily za Lilly a Natem. Také jsme pro ně měly dárečky z Magosu. Tie si spokojeně vykračovala s jednorožcem v rukách a já se táhla s plným olivovým soudkem v náručí. Snad z něj bude mít Nate radost takovou, jakou jsme měly mi, když jsme ho viděly na trhu v Řecku.

Lilly nás vítala s Natem. Také tam byl i Tiamo. Taková pěkná rodinka. Následoval příjemný letní večer plný dojmů a zpráv z Magosu, ale také ze svatby Pheo a jejího manžela, a vzpomínek na hrad. S Tie jsme trhaly hrušky u Lilly na zahradě pro Mirai na koláč. A pak to přišlo.

Dlouho očekávané loučení před odjezdem zpět na hrad. Ve společném objetí všech jsme si slibovali, jak si budeme vyměňovat každý měsíc dopisy, co se děje na hradě a co se událo mimo hrad. Slzy jsem měla na krajíčku. Že mi budou chybět oba dva. Čím dál víc jsem si uvědomovala že mi bude Nate na hradě hodně chybět. Kde jsou ty časy, kdy jsem neviděla z okýnek z mrzimorské nory, kde jsou ty časy, kdy jsem si lámala hlavu nad kouzly a on tu byl a pomohl mi?  Kde jsou ty časy, kdy jsem omylem vypila jistou čokoládu, a pak si myslela, že se mnou už nikdy nepromluví? Kde jsou ty časy.... Tak by mohla, deníčku pokračovat ve vzpomínkách dál a dál, ale nemůžu.

*na stránce jsou místy slova dosti rozpitá*

Je čas se vrátit zpět na hrad. Už není jiné cesty. Ode dneška bude všechno jinak. Můj krásný odznak mrzimorské bylinkářky budu nosit leda tak na klobouku. Na cestě na vlak nás doprovodili Nate s Emmou. Pokračovalo další velké loučení na nástupišti. Lehce nervózní průvodčí nás vybízel k nástupu do vlaku, protože ten na nikoho nečeká!

Letos poprvé sedím vepředu v tom speciálním kupé pro prefekty a primuse. Průvodčí nás instruuje, co  máme dělat ve vlaku, ale jakoby to šlo všechno kolem mě. Sedím jako pecka a upíjím svoje kafe, když se Tie s El a také s Leonem rozhodnou jít procházet vlak. Asi bych měla jít taky. Ale co kdyby se mi podařilo ztratit se i ve vlaku? Plná obav raději zůstávám sedět na místě a povídám si s Viannou.

Zahajovací ceremoniál je dnes dlouhý. Je tu hodně prváčků. Paní ředitelka má proslov, který vybízí k opatrnosti. Jako by těch mých obav nebylo málo! Snažím se odkoukat, co mám jako prefekt dělat a pokouším se doprovodit náš houf prváků na koleje, aby se nám žádný neztratil. 

Na koleji jsem to zase já! První, co kontroluji jsou květiny! Téměř všechny žijí! Jsem nadšená. Naše kolejní ubytovávají prváčky a seznamují je s  každoroční přespávací tradicí, které se nakonec moc prváčků nezúčastní, Jaká škoda! Před tím se, ale stihnu seznámit s některými novými tvářemi. S Jamesem, kterému barvím plášť na tu správnou barvu. S Victorem, kterého jsem se pokusila přesvědčit o spaním ve spacáku ve spolce, však neúspěšně. S Miou, které září očka a je nadšená zkusit všechno, co jí, kdo nabídne. Vidím v ní novou vrchní kolejní bylinkářku! 

Večer si zalezeme do spacáčků a střídáme se v povídání příběhu o Andym, jezevcovi, co se vydal na zkušenou do světa. Jak to tak bývá. V tu nejlepší část začínají vrzat parkety.