Nikdy nepij to, co se tváří jako čokoláda

Milý deníčku, připadám si, že tě beru do rukou nějak moc často. Ale asi bych si měla vzpomínky zaznamenávat, aby až jednou budu stará svraštělá baba sedět v proutěném křesle a užívat si kouzelnického důchodu se svým manželem (pokud se nějaký najde a neumře dřív než já),abych měla co číst. Tak vzhůru do toho! Hlavně, aby to nečetl i někdo jiný. Pečlivě tě pak schovám tam, odkud jsme tě vytáhla.

Minule jsem ti psala, že moji kamarádi budou zase o rok starší. Taky se tak stalo. No co, čas je neúprosný a rychle běží. Ach, ten čas. Vždyť už jen to jen pár dní do Halloweenu. Připadám si, že jsem teprve včera přijela, ale není tomu tak. Dárek pro Nathana už jsem měla od léta schovaný v kufru. Viděla jsem ho ve výloze jednoho obchůdku a řekla si to je přesně pro něj. Vymyslet dárek pro Tie, ale byl zapeklitější úkol. Naštěstí se zadařilo, pan kolejní ho zařídil a dárek vypadal přesně tak, jak jsem si představovala.

Dárky jsem chtěla předat hned ráno než se rozejdou vytvářet si kostýmy na Halloween. Ale stejně jako já se ztrácím na hradě, tak se mi ztrácí i věci na pokoji. Tedy spíš je jen někam poklidím a nevím kam :D A tak jsem se jim řekla, že na dárcích je potřeba ještě něco dodělat a že jim je předám večer.  Spolu s Tie jsme zamířili do přízemí tvořit kostýmy na Halloween. S holkama z našeho nového soutěžního týmu jsme se domluvily, že půjdeme za bohyně. Nápad si myslím, že to byl geniální a každá z nás si našla v knihovně tu pravou bohyni. Nakonec jsme se rozhodly být bohyněmi řeckými i egyptskými. Já si vybrala egyptskou bohyni Bastet a kostým jsme se snažila vytvořit podle obrázku, který jsem viděla v knížce v knihovně. Nebylo to nic složitého. A vypadal asi takto:

*celou stránku zaplňuje  namalovaný velký autoportrét* 

*kostým bohyně Bastet ve splývavých bílo-zlatých šatech s kočičími oušky na hlavě*

Večer jsem pak úspěšně našla ztracené dárky pod postelí. Na pokoji jsem předala dárek Tie. Vypadala, že je z něj nadšená! Byla jsem ráda a šťastná, že se jí líbil.  Vypadla jsem z pokoje s dárkem pro Nathana. Ten ve svém pokoji nebyl, a proto jsem se rozhodla počkat na něj ve spolce. 

*písmo se stává kostrbatějším*

Sedla jsem si k hlavnímu stolu v prázdné spolce a dárek položila vedle sebe na židli. Moji pozornost upoutal velký hrnek s horkou čokoládou. Tedy vonělo to po čokoládě. Deníčku, teď už vím, že to nebyla JEN čokoláda. Od teď vím, že nikdy nesmím vypít něco, co není mé, a ještě navíc se to bude tvářit jako čokoláda. Deníčku teď těžko říct, jak to mám zapsat. Ale začnu pěkně popořádku.

Zmiňovaný hrnek čokolády výše jsem si přitáhla k sobě. Rozhlédla se, ale potencionálního majitele čokolády jsem neviděla, a tak jsem ochutnala. V ten moment mi přišlo, že lepší čokoládu jsem nikdy nepila. Zrovna vešel Nathan do spolky. Připadal mi hezčí než kdy dřív, a proto jsem se na něj začla velmi culit. Předala mu svůj dárek k narozeninám a vlepila mu mlaskavou pusu na tvář. Byl trochu zaskočen, ale plnou svoji pozornost věnoval dárku, který rozbaloval. 

Se zájmem jsem si prohlížela. Tak jako nikdy předtím. Přišel mi prostě jiný. Možná jen mu narostly svaly nebo jen na něm vidím něco, co jsem předtím neviděla. Moje pocity prostě musely jít ven. Pohladila jsem ho po ruce a řekla mu, jak jsem se do něj zamilovala. Snažila jsem se mu to vysvětlit a lepila se na něj, jak vosa na bonbon. Byl velmi zaražený, ale to jsem asi očekávala, že bude.

V ten moment. kdy jsem se na něj lepila, přišla do spolky nadšená Tie z dárku od rodičů. Ale v půli kroku se zarazila a rychle odběhla zpět do svého pokoje. Kdo se taky objevil ve spolce byla Alice. Dala se s náma do řeči a Nathan ji poslal pro Tie. To mu nestačím já? Tie tu bude přece navíc. Chci s ním být jen sama. Rozhodně se mi takovéhle myšlenky honily hlavou. Alice neváhala a došla pro Tie, která už nevypadala tak veselá jako předtím. Zmáhala mě únava a Tie se nabídla, že mě odvede do pokoje. Nechápala jsem její starost o mě, když předtím nebyla moc nadšená, že nás tam tak vidí. S Nathanem jsem se rozloučila, jak jinak než pusou a pozvala ho k sobě do postele! Ano deníčku! Poprvý jsem někoho pozvala do postele. Kdybych věděla, jak toho později budu litovat.

V ten moment mi nedocházelo, že do našeho holčičího křídla, kluci nemůžou. Opojena láskou k Nathanovi, jsem natřepávala polštáře v posteli a brzo se do ní zachumlala a usnula.

Hned od rána jsem se dožadovala jeho přítomnosti. Stále opilá láskou jsem se ho vydala hledat do jeho pokoje, kde jsem ho, ale nenašla. Naše spolka byla krásně vyzdobena. Uprostřed ní stál obří uschlý strom s dýněmi.

 Myslím, že i pro Tie byl tento den náročný, a jsem ráda, že ho zvládla a nechtěla mě po něm uškrtit. Celý den jsme po něm vzdychala. S Tie jsme odpoledne strávily v kukuřičným poli, a pak už byl čas jít na koledu. Společný sraz s bohyněmi jsme měly ve vstupní síni. Moc nám to slušelo. Ve vstupce si snad dali sraz všechny skupinky. Byla tu parta trpaslíků s mladou dívenkou, která je vedla. Dále parta opičáků, draci a nějaká skupinka se starým dědou s plnovousem. 

Společné koledování s bohyněmi jsme začly u profesůrka Taylora, jak říká Laurie. Za obětiny (sladkosti), které nám dal jsme mu naslibovali snad všechno od zdraví, přes lásku, krásu až po děti. Ty jsem slibovala já. Bohyně Bastet totiž byla ochránkyně lidstva. Následovaly další profesoři a profesorky. Nejedna profesorka byla zaražena potom, co jsem jí jako bohyně slíbila. Ale všechny to braly s humorem. Každý profesor měl svůj vlastní kostým od mudlovských pohádek po upíra. S panem profesorem Burkem aka upírem jsme obětiny smlouvaly fakt dlouho. Byl lačný po naší zlaté krvi. Některé profesory zase zajímalo, kde máme bohy, muže. S vysvětlením, že vaří večeři se většinou spokojili.

Se sladkostmi jsme se pak odebraly do svých kolejí, neb sčítání sladkostí, které bylo součástí školní soutěže, probíhalo až druhý den. Na schodišti jsme potkali profesora sedícího na koštěti a ten nás doprovodil do sklepení na kolej. 

Ve spolce jsme narazili na toho skřeta z rána, deníčku. O něm jsme ti ještě nepsala. Byl to velmi nepříjemný skřet, který se zajímal o naše finance. Taky ve spolce seděl ten starý děda s plnovousem, kterého zajímalo, jak se nám dařilo v koledování. Ano deníčku, byl to Nathan! Až po hlase jsem poznala, že je to on. Škoda, že mi to nedošlo dřív. Nadšeně jsem si sedla vedle něj a hleděla na něj jako na svatý obrázek. I když byl oděn v tom divném oblečením, moc mu to slušelo. Prý byl za postavu Gandalfa. 

Jak už to tak chodí, každá zamilovanost jednou vyprchá. A tak se stalo i mě. Už jsem ho nemilovala. Víš deníčku, paní profesorka Cornelia LaMalet (ano ta, co je s Parkerem), nám na první hodině jasnovidectví představila pojem deja vu. To je záblesk nebo úryvek situace, při které máme pocit, že jsme ji zažili. Je to jakási forma věštby situace, kterou jednou v budoucnu zažijeme. No, ale co když to bylo úplně naopak? Co když už jsem tu situaci zažila a až teprve teď si to uvědomuji a nechci ji už nikdy zažít? 

Tak jsme se cítila potom, co  ze mě vyprchal láskonoš. Lektvar, který loni dobrovolně Natalie vypila, aby věděla jaký to je. Ten lektvar, o kterém jsem si myslela, že nikdy neochutnám  a nesednu nikomu na lep. Stalo se. Byl v čokoládě. Kdo ho tam, ale dal?

Zhrozila jsem se. Zrovna jsem psala dopis našim ve spolce. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně se to stalo? Ptala jsme se sama sebe, a pak i Mirai a Nessie, které tam taky seděly. Nevěděla jsem, jestli to Nathan pochopí a bude chtít někdy ještě se mnou vůbec mluvit. 

Vždyť za všechno mohl ten lektvar! To jsem přece nebyla já. S hlavou skloněnou nad stolem mi bylo do breku. Co když tímto ztratím jedinýho kamaráda, kluka? Mirai s Nessie mě, ale ubezpečovaly, že to jistě pochopí a kdyby ne, že se do něj zamilují “jako” taky, a pak že už to bude muset pochopit.

O kom se často hovoří, nedaleko bývá. Nathan se ukázal ve spolce. S omluvou jsme chvilku otálela, ale nakonec jsme se mu podívala do očí a omluvila se. Vzal to, deníčku. Brzo mu s Tie došlo, že jsem pod vlivem láskonoše. A asi jako já nevěřil v to, že bych se do něj zamilovala tak rychle. Vlastně do kohokoliv. 

Tento zápis byl deníčku vyčerpávající, ale situace kolem láskonoše poučná. NIKDY NEPIJ TO, CO SE TVÁŘÍ JAKO ČOKOLÁDA A NENÍ TVOJE!