Co již bylo napsáno za prvák do deníku

 

24.8. 2013 

Byl krásný, teplý letní den, když se moji rodiče rozhodli odvést mě do Londýna. Chápete to samotnou mě nechali v Děravém kotli a prý to nějak zvládnu. Jenže jak? Naštěstí se mě hned ujal velmi šikovný a šarmantní barman a ukázal mi můj pokojík na několik dnů před samotným odjezdem do Bradavic. Měl bílé stěny a zařízen byl velmi vkusně. Barman mi popřál pěkný pobyt a odešel. A bylo to tu. Zůstala jsem načisto sama. Co tady jako budu tolik dní dělat? No rozhodla jsem se, že tyto dny zaznamenám sem do svého deníčku, aby bylo jednou na co vzpomínat.

Hned první den jsem se krom ubytování vydala taky do Příčné ulice. Fíha. Tam je tedy obchodů. Byla jsem zde sice už tolikrát s rodiči, ale přesto to bylo něco. Být tam sama. Ten den jsem stihla nakoupit téměř veškeré vybavení, které bylo nutné do prvního ročníku. 

25.8. 2013 

Následující den jsem koupila hůlku u Ollivnadera a seznámila se s 2 budoucími prvačkami. A nadšeně ji všem ukazovala. Je totiž krásně červená a lehce zprohýbaná.

1.9. 2013

Milý deníčku tento další odstavec píšu  z vlaku do Bradavic a je tedy možnéá, že tu budou chybi. Na nádražíá jsem se dostala se skupinkou dalších studentů z kotle, takže to nebyl problém. Sedím v kupé s havraspárským prefektem. Je velice milý a dost se smějeme. Bohužel se, ale musím s tebou  teď rozloučit, brzy totiž budeme na místě.

Hádej, co deníčku. První trapasík je na světě! Rozřazování! Tak dlouho jsem čekala, až budu zařazena, že jsem netrefila správnou stoličku s Moudrým kloboukem. Rudá jsem ještě byla, když jsem si sedala ke stolu. K mrzimorčatům. Ano! Jsme v Mrzimoru. Můj brácha David si myslel, že budu spíše v Havru, ale Mrzimor je fajn. Na stole se objevilo tedy hodně jídla. Tolik ho doma nemáme ani o Vánocích . Přejedla jsem se a to doslova. S nacpaným břichem jsem si na chvilku odskočila na záchod a když jsem se  vrátila tak u našeho i jiných stolů nikdo nebyl. Noc jsme tedy strávila na záchodě. Moc pohodlné to tedy nebylo, ale druhý den mi pan kolejní Hamilton přidělil velmi pohodlnou postel. To bylo něco jiného.

5.9.2013

První dny na škole probíhaly docela na pohodu. To jsem, ale nevěděla, že přijdou lektvary. Hned první lektvar byl pro mě velmi těžký. Tak jsem se soustředila, že jsem do čaje zapomněla dát čaj a odevzdala jen horkou vodu. A všichni kolem mě to zvládli. Nechápala jsem, proč se mi to stalo. Bylo to snad z toho, že jsem se tolik těšila nebo to bylo přítomností  Jeremyho Hatfielda, profesora lektvarů? Nevím do dneška ;) 

7.9. 2013

Dnes jsem zjistila, co mě asi bude bavit a kde budu pravidelně usínat. Ano. Píšu o hodině, která mi zatím příjde nejméně záživná. Astronomie. Ale esej jsme poctivě odevzdala, aby jsem získala alespoň nějaké body pro kolej. Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že v jiných kolejích musí být tak dvakrát víc studentů podle bodového skore.

8.9. 2013

Hrad se mi líbí moc. A možná proto jsem také netrefila na první hodinu létání. Naštěstí na další už ano díky Benovi a Hanně. Jo a deníčku mám novinu! Mám spoustu nových přátel. Třeťáka Nathana od nás a jeho kamarádku Yvonne ze Zmijí, do které se Nathan asi zamiloval. Bena, Hannu, ale ty už znáš. Taky Tierney a Deana aJodie od nás z Mrzíku. Vraťme se tedy k hodině létání. Naše létání vede taky poměrně hezký učitel, pan Taylor. Pro tentokrát jsem se rozhodla při venkovním tréninku letu na košťatech, stoupnout si daleko, abych ho jen slyšela, ale neviděla a zbytečně se nerozptilovala. Snad se mi zapalují lýtka nebo co. ;) Dostali jsme jednoduchý úkol a to přivolat koště -HOP a naskočit na něj. A hádej deníku, které koště nechtělo spolupracovat? No přeci to moje! Byla jsem poslední a navíc mi musel pan Taylor pomáhat. Byla jsem rudá až za ušima, ale létání mi docela obstojně šlo. Příště prý už bude teorie. Blíží se totiž zima.

Vánoce a Nový rok 2013

Ahojky deníčku! To je co? Už tu jsou Vánoce. Promiň, že jsem už dlouho do tebe nic nenapsala, ale užívala jsem si toho, že mám kolem sebe nové přátele, se kterými můžu trávit čas. Ano vidíš dobře. Našla jsem si kámoše. Ale to ty přece už víš. 

Před Vánocemi se toho hodně ještě událo.  Konaly se workshopy a všelijaké hry. Byla jsem uplést si punčochu samozřejmě v kolejních barvách  ;), taky jsem vyrobila jednu originální vánoční krabici a taky se rozhodla do ní upéct perníčky. Ty bohužel nedopadli dle mých představ ani pod vedením paní profesorky Hatfield. Tuto činnost zkusím příští rok. Co se mi ale podařilo bylo vypěstovat ve sklenících krásnou Vánoční hvězdu s Tie. To je kytka, které pan profesor říkal pryšec. Teď zdobí náš pokoj na koleji. O Štědrém dnu byla taky nachystaná velká hostina. Skřítci si na ní dali fakt záležet. V atriu hradu jsem mávala na malou Mirai. Její teprve devět a už bydlí s rodiči na hradě! Ta se ale má, že má rodiče tady! Mávala jsem tak vehementně, že si toho všimla i paní ředitelka Gabrielle Graham, která až později zjistila že to není na ni. Ale zamávala mi zpět. Velká síň byla vyzdobena velmi vkusně. Stoly se prohýbaly jídlem, a tak jsme se opět přejedla. Bylo mi docela těžko. Ten den jsem ještě byla na nákupech na trzích v hradu a nakoupila nějaká cukrátka, která jsem poslala v krabicích svým kamarádům. Až na Yv na tu jsem nějak zapomněla. Tak příště. Moji ručně vyrobenou krabici jsem s cukrátky a přívěskem poslala Nathanovi, mému asi největšímu kamarádovi. Vždycky mi umí poradit. 

Ráno následujícího dne bylo velmi veselé. Tolik dárků jsme fakt nečekala. Zatarasili mi výhled na protější postel, kde spává Jodie. Co mi upoutalo, ale pozornost nejvíce byl velký čokoládový jezevec se žlutou mašlí uprostřed pokoje. Hned jsme ho šla ochutnat. Mňam je mléčný. Hann, co má postel vedle mě rozbalovala taky dárečky. Velice mě potěšil ten od našich, ale zároveň trochu rozesmutnil. Dárky od mých kamarádů byli taky překrásné. Kdo mě, ale vyrazil dech, tak to byli naši kolejní pánové - Douglas a Connor. Dostala jsem obří krabici s věcmi na kempování a s huňatým overalem na spaní. ;) Už se těším na Nový rok, kdy ho obléknu na pyžamový večírek. Dnešní den byl tak moc pěkný a můj stesk po rodičích a hlavně bratrovi byl odstrčen na vedlejší kolej. Na hradě totiž byla připravena cesta kolem světa. Stanoviště tvořili jednotlivé tabule o  tom, jak se slaví Vánoce všude možně po světě. Taky jsem vařila na jednom kakao, které bylo i pitné a mám ho velkou zásobu! Nějakým nedopatřením, jsem přeskočila házení šipek, a tak mě pan Perry s paní Tyler nepustili dovnitř cíle. Deníčku víš, že Japonci chodí o štědrém dnu do KFC? To je asi nějaká restaurace. Z cíle jsem se musela vrátit na stanoviště. Ale vše potom dopadlo dobře a v cíli jsme se dobře bavili a užívali si vánoční atmosféru.

Na štědrovečerní večeři jsem se neustrojila dle mých představ, a proto  na nadcházející Silvestr jsme se rozhodla půjčit si kostým. Modré šaty vpředu u krku s vodou - řasením a černé střevíčky. Ples byl famózní. Byl v domě někde na jezeře, protože jsme tam pluli loďkami. S Hann jsme trsali, co nám síly stačily. Perfektní kreace, ale předváděla Sandy Taylor, naše profesorka přeměňování, která vyhlásila i vítěze psaných vánočních přání. Taky jsme se zúčastnila, ale nevyhrála. Vyhrála Vianna Neto. Kdo Sandy Tyler v tanci ale moc nestačil, ale ve zpěvu byl lepší, byl náš zástupce koleje pan Perry, který se k ní tu noc velmi měl. Slavnostní odpočet Nového roku proběhl na střeše, odkud byl krásný výhled na ohňostroj. Pak už ale byl čas jít se vrátit zpět na hrad. S Hann jsme sklepení proběhly docela rychle. Deníčku ty víš proč. Jsou tam všude krysy!! Převlékla jsem se do svého kolejního pyžama a jako správně vychovaná dívka jsme si zašla ještě vyčistit zuby. V koupelně byla docela tma, stejně tak i v kolejní místnosti, tak jsem to moc s čištěním nepřeháněla. Při cestě zpět jsme v té tmě málem narazila do lavice od stolu, na které seděl Nat. Vypadal celkem smutně, ale nechtěl o tom moc mluvit. Přisedla jsem si vedle něj a ještě nějaký čas jsme si povídali. Snažila jsem se ho rozveselit, ale zároveň padla řeč i na naše rodiny. Snažila jsem se být statečná, ale i nějaká slzička ukápla při vzpomínce na ně. Pak už jsme se, ale bavili o všem možném. Možná trochu jsem i drbali do doby než byl čas vydat se do hajan.

ZIMNÍ RADOVÁNKY 2014 A PYŽAMOVÝ VEČÍREK

Tak jsem tě otevřela. Jsi rád? Mám na to teď trochu čas. Ležím v posteli s chřipkou. Chápeš to? Já mám chřipku. Moc často se mi nestává, že jsem nemocná. Možná jsem měla toho Nathana poslechnout a najít si jiné místo na relaxaci než na studené zemi před krbem. Když já mám moc ráda ty plamínky, jak to tam pěkně poskakuje. No, ale v zimě bych to asi neměla přehánět. Teď už to vím. Nebo si vzít ke krbu židli. No jo, jsem líná. Někdy mi příjde, že se Nat chová jako můj starší brácha a to je jen o 2 roky starší. 

No nic. Zpět k tomu na, co chci vzpomínat a k čemu se chci vrátit. O Vánocích padl návrh od Tie, že bychom si mohli udělat pyžamový večírek v pyžamech co jsme dostali od našich rodičů - kolejních k  Vánocům. Jsou fakt skvělé a huňaté. Moc dobře se v nich spí. To pyžamo je overall. Ještě předtím než se večírek stal skutečností jsem samozřejmě chodila do školy. Viděla skvělý sněhový hrad na školních pozemcích, který postavili Yv s Nathanem a jejich přáteli.  Snažila se zkoulovat sněhuláky, ale docela marně. Ale teď už bych věděla, jak na ně. Bohužel ležím v posteli a píšu tenhle zápisek. Taky jsem se byla podívat na pár bláznů, co se rozhodli zkusit vodu v jezírku a otužovat se. Vždyť to píšu! Blázni!

Ve škole toho na nás nahrnuli docela dost. V obraně jsme probírali jen teorii a praktická kouzla musíme sami trénovat ve spolce. Ale zas si zažijeme spoustu zábavy. Dějiny jsou stále dost nudné. Na astronomii nemá cenu chodit, když tam nechodí profesor. V létání naštěstí nelétáme, takže je to cajk. V lektvarech se začínám orientovat, ale taky to není můj oblíbený předmět. Co mám vlastně ráda? Možná to jsou formule s naším panem kolejním Hamiltonem. I když je to po starší profesor, umí docela dost zaujmout. Právě v této hodině jsem byla naposledy a taky to byla nejdramatičtější hodina týdne. Pan profesor se rozhodl zkoušet za body. Na první otázky mu odpověděl Dean od nás, ale pak údajně přehlédl hlásící se Laurie z Havru a vyvolal Tie, která mu odpověděla. Laurie to nemohla nechat jen tak a dotčeně se přihlásila. Hamilton se jí rozhodl dát šanci otázkou, kterou ale nevěděla. Byla úplně nepříčetná! Prý kvůli mrzimoru příjdou o školní pohár a nebudou mít novou spolku. Myslím, že jí hodně lidí v té třídě nechápalo a spíš se jí uchechtávalo. Vždyť vedou o více než 100 bodů a Mrzimor je poslední. Prostě hérečka. 

Pyžamový večírek se myslím vydařil. Teda mě  se moc líbil. Sice se nás moc nesešlo, ale byl zajímavý. Byl tu Dean, Tie, ital Alessandro, já  a Nathan s bolavými zády. No řekni mi deníčku, kdo usne na židli a spí tam až do rána? 

Vybavena batohem a dary od našich kolejní jsem se vydala do spolky. Jen pro upřesnění, dostali jsme sadu na kempování s spacáky, lékárničkou a vším možným na kempování. Moc jsme se těšila, jak to využiju a přespíme všichni ve spolce na zemi. Kdo byl jediný natěšený jsem byla já. Místo toho se řešilo, že by jsme přespali u někoho na pokoji. K nám, jako k  holkám, ae kluci mají vstup zakázaný, respektive brzdí je nějaké kouzlo v tom k nám vejít. Ale u kluků by to šlo. Tam jsme mohly všude. Jako my holky. V každém pokoji mají kluci taky ty velké čoko jezevce. Jsou fakt boží. Musela jsem v každém pokoji alepsoň kousek ochutnat. Chutnají všichni stejně. Kluci je sice dost bránili, ale musela jsem  je ochutnat všude. Nakonec jsme se rozhodli, že každý přespíme ve své vlastní posteli. 

Celý večer jsme si, pak povídali a hráli pantomimu. Byla jsem docela dost dobrá a musela stále něco předvádět. Kdo byl v hádání, ale lepší byl Nat. Bohužel ho bolela záda, tak jen hádal a mě nominoval, abych předváděla za něj. Tak proto jsem byla před krbem pořád. Ale myslím, že jsme si to náramně užili.

Taky mi přišel dopis od našich. Hned na začátku jsem poznala, že píše táta. Má kostrbatější písmo. Odpovídal na můj dopis, který jsem poslala po Spikovi. To je sova myslím Hann. Nebudu ti lhát, ne jedna slza mi ukápla při  čtení. Ale teď bych měla deníčku zase si jít trochu prospat, abych byla co nejdřív fit a mohla chodit zas na hodiny a užívat si s kamarády.

Jaro 2014

Ano deníčku vrátila jsem se na chvilku zas k tobě. Jak jsem předpokládala, z chřipky jsem se brzo vyléčila a bylo nutné zase začít chodit do školy. Ležení v posteli mě tedy opravdu moc nebavilo. Dny ve škole běžely docela rychle. Profesoři neměli problém s tím, že jsem byla nemocná, ale spíš já měla problém to všechno stihnout dohnat.

V létání jsme zase létali. Překvapivě. Moc mě to nebaví a hlavně mi to moc nejde. Dopředu tedy ano, ale slalom byl pro mě docela oříšek. Co mě na hodině, ale potěšilo, že i když jsem shodila několik kuželů mezi, které jsme se měla vydat bylo to odměněno potleskem.

Teď hodně času trávím doháněním - dovařovala jsem lektvary a učila se nová kouzla. Ty cvičím ve spolce. Mám díky tomu tak jistotu, že mě kdyžtak někdo opraví, když to řeknu špatně. Nejvíce mě v tomto pomohl Nat. Který mě hned několikrát opravil. Asi jsem nedávala moc pozor při hodině a výkladu nebo si to špatně opsala od Tie. Deníčku stále také přemýšlím, jestli mám vyrazit na farmu a pomáhat tam se sběrem nebo být celé prázdniny doma. Vím, že na farmu pojede Nat, aby si tam vydělal, ale o ostatních nic nevím. 

Blíží se taky konec školního roku a zkoušky. Mám z nich docela strach. Nevím, jestli mám vše dobře opsané a hlavně, jestli dobře. No uvidíme. Třebas půjdu do dalšího ročníku, a jestli ano, pak bych to měla náležitě oslavit.

Zkouškové období

Drahý deníčku, zkouškové období začalo krásně. Měli jsme s kamarády, smím-li je tak nazvat, malou sešlost v jedné  z tajných místností. A protože bylo před zkouškami, tak vůbec nevadilo, že jsme ponocovali po  večerce. Ale to je jen naše tajemství.

Hodně večerů teď trávím ve spolce a často mi dělá společnost můj kamarád Nate. S ním a s dalšími mrzíky pojedeme na Farmu si vydělat nějaký penízky. Rodiče mě pustily. Bude to krásné léto. Taky jsme při jednom z večeru vymysleli dobrou kombinaci. Mandlové sušenky s čoko pudinkem. Velká dobrota.

Začali jsme přeměnama. Tím nejjednodušším, co jsme měli v prváku. Jsem spokojená. Tak doufám, že ta milá profesorka Tyler taky.

Další den měla být astronomie, ale učitel nedošel. Co se s ním stalo, ale nevíme. Vypsali nám náhradní termín. Lektvary po obědě byly nakonec fajn. Dost jsem se jich bála. Dopadlo to dobře a lektvar jsem uvařila. 

Ve čtvrtek to byla teda smršť. Létání, dějiny a náhradní termín astronomie. Létání byla ooddechová zkouška. Na dějinách to teda bylo něco. Musela jsem dost vypisovat a něco ani nevím, že jsme probírali! Asi to bylo v době, kdy jsme byla nemocná. V astře jsme myslela, že na tom budu podobně. Mile nás mrzimorské překvapil záskok za profesora náš pan zástupce koleního, pan Perry. Hned na začátku zkoušky mluvil z balkonku velmi klidným hlasem a zkouška proběhla velmi rychle. Nakonec jsem byla docela spokojená.

V pátek na nás čekali formule a obrana proti černé magie. Teorie pro mě byla horší než praxe, i když tam jsem lehce byla taky zmatená. Třeba kdy se probíraly ohňové nápisy nevím. Na praxi z obrany jsme chodili po kolejích a my šli jako poslední. Pak jsme společně zamířili ke koleji, před kterou postávali naši kolejní profesoři - Perry a Hamilton. Jak říká Jodie zelený a hnědý. Moc nás to překvapilo, ale příjemně. Chtěli nám osobně popřát pěkné prázdniny. No prostě jsou to naše zlatíčka . * namalováno několik srdíček*

Poté nás čekala velká hostina, kde byl předán školní pohár za největší počet bodů. My jsme skončili poslední, ale rozhodně nás to nijak nerozhodilo. Jsem skvělá parta. Zmijozel byl třetí, a pak to nastalo. Pohár vyhrál Nebelvír o několik bodů před Havraspárem. Pro mě nečekaný zvrat. Havraspárští si nasadili takový růžový čepice a nesouhlasili s výsledky. Odešli. Zůstal tam jen Jack. Bylo mi ho líto. Pořádně jsme se ale nadlábli a ještě do noci si povídali na koleji.

Farma na konci duhy

Tak jak jsem se  s našima domluvila, tak jsem udělala. Odjela jsem v létě vydělávat na farmu s krásným jménem: Farma na konci duhy. Již ze začátku jsem věděla, že to bude ono. Při přemístění z Kotle jsem potkala … No deníčku  hádej koho asi. Nathana. To je můj zachránce nebo někdo jako starší brácha. Hned mi vše vysvětlil, jak to tu chodí a zavedl div, že né až do skleníku. Ve skleníku jsem pracovala s Isaacem. To je kluk z Nebelvíru myslím. Vím, že byl zamilovaný do profesorky Lowe. Práce nám šla pěkně od ruky a sebrali jsme všechny bylinky a odnesli do skladu. Pak jsem vyčkávala na Sienu. S tou jsem byla jen v kontaktu prostřednictvím dopisů a ona celou farmu vede. Ubytovala mě s Tie, takže je to jako na hradě.